ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Odklopená poklička
Policie projevila totální neschopnost v případu havlíčkobrodského vraždění. Tak to je špatná formulace. Druhá verze: havlíčkobrodské vraždění vrhlo ostré světlo na totální neschopnost české policie. Odklopila s e poklička a vidíme opravdu hnusné červy.

Lhostejnost, nezájem, odfajfkované formální úkoly, odsmrděné hodiny "v práci", hlavně být z vobliga, to je česká policie. To je důvod, proč je dopravní policie lhostejná k řádění silničních pirátů a s pečlivostí brouka kuklíka klade drobné pasti, aby vybrala pokuty tam, kde si někdo nevšimne značky za stromem. Otázka pro pana policejního prezidenta Husáka: copak bylo tomu pánovi, co odložil případ ad acta a šel na tři neděle na neschopenku? Ptá se člověk, tedy já, který měl neschopenku naposledy před 15 lety na 4 dny, protože nemá čas na to být nemocný. Z "vobliga" je pan krajský hejtman, protože hrdinně a operativně vyhodil z nemocnice ředitele za "manažerské selhání". Z vobliga bude i prezident Husák, až vyhodí někoho z havlíčkobrodské policie. Nestane se nic. Až budete zbiti, okradeni, oklamáni, znásilněni, zkuste jít na policii.
Nebude vám to nic platné.
Mohu dát k lepšímu příběh jednoho mého přítele, shodou okolností vysokého policejního důstojníka, kterého z bujnosti zbili nějací ožralové na ulici. Bylo mu řečeno, že provokoval.
To je stav bezpečnosti občana.
Na trestní oznámení se reaguje sloganem "ad acta". A na tiskové konferenci se sdělí veřejnosti, že za to může ten, kdo trestní oznámení podal.
Nebylo by lepší tu partu rozpustit, nahnat do pracovního procesu a rozdat obyvatelstvu revolvery k vlastní ochraně?
Toto prosím berte jako velmi hořké žertování na téma něčeho, co není vůbec k smíchu.

JAK ŽIVOT JDE: Drobné mrzutosti a jedna radost
Nejdříve ta radost: dopsal jsem knížku, tedy dopsal jsem příběh do seriálu o agentovi JFK, agentovi, který se stará o rovnováhu mezi paralelními světy a hlavně se stará op to, aby se mezi těmito světy nepašovalo. Příběh se jmenuje Jeruzalémský masakr motorovou pilou a vyjde v únoru, jako desátý svazek té řady!
Teď se vypláču z těch mrzutostí.
Román Rock mého života pořád ještě nepřišel z tiskárny, takže předvánoční trh je v prdely/b> a já jsem už zcela autenticky nasranej. Naposledy jsem se setkal s obdobným šlendriánem někdy za totáče, v posledních sedmnácti letech tedy ne.
Mrzutost číslo dvě: jak jsem si tu včera postěžoval na to, jak jsem píchnul gumu, tak ono to tak nebylo, já jsem nepíchnul gumu, ale někdo mi na třech místech pneumatiku probodal. Takže mi ji v pneumatikárně v Ohrobci opravují.
Třetí mrzutost: včera jsem pracoval na zahradě a píchnul jsem se do oka jehličkami z borovice. Takže sotva vidím na klávesnici.
No a naposledy: včera jsem byl cvičit wu šu a nevzal jsem si mobil. Cvíčo trvá hodinu - a Ljuba byla cvičit taky wu šu, ale v Praze. Jenže pak jsem se stavil v Olešku u Kneblů, aby mi tam nakapali do oka kapičky a zakecal jsem se a Ljuba v Praze docvičila a nemohla se mě dovolat a měla starosti, že mi to oko vypadlo nebo tak něco.
Takové to jsou radosti (jedna) a mrzutosti.
Jo a ještě jedna radost, dostal jsme nápad na pohádku o trpaslících. Bude hotová o Ježíška, zveřejním .