 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Čtvrtek 16. 11. 2006,
|
- Palestinští teroristé zabili raketou izraelskou ženu a zranili jednoho muže
- Milada Horáková dostala Medaili svobody Harry Trumana a Ronalda Reagana
- Topolánek se shodl s Klausem, že se objevil zárodek řešení povolební situace
- Škromach odhadl, že vláda může do Vánoc získat v Poslanecké sněmovně důvěru
- Vláda odložila o rok stěhování vrtulníkové letky z Přerova do Náměště n. Oslavou
- V luxusních obchodech v centru Prahy se objevily padělky bot Nike a Adidas
- Podle STEM vzrostly preference ODS na 35,1 %, ČSSD oslabila na 20,7
- Vláda uspěla s návrhem na exekuci majetku ústecké firmy Setuza
- Počasí v Praze: jasno, teplo, v Klementinu padl rekord
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Česká gangsterka
Zatčení Jaroslava Starky vyvolává smíšené pocity. Jeden je pocit uspokojení z toho, že policie dělá i jiné věci, než že rozdává tajné informace
novinářům s úmyslem rozhýbat politickou scénu. Pocity krajní nelibosti plynou z nejistoty, zda případy spojené s vraždou otce Radovana Krejčíře či
Františka Mrázka budou skutečně dovedeny do konce.
Pocity bezvýhradně pozitivní by plynuly až z řádně vedeného a ke spravedlivému konci přivedeného soudního procesu. K němu je v Starkově případu ještě hodně daleko. Než k němu dojde, sledujme zpravodajství - vyjde nás to víceméně nastejno jako návštěva gangsterského filmu a nestojí nás to žádné vstupné.
Kulisy tohoto filmu, který bohužel není žádnou fikcí, ale reality show, jsou impozantní. Z velké části nás zavedou do prostředí fotbalu, té podivné činnosti, v níž stále méně jde o sport, a čím dál více o peníze a pouliční výtržnosti.
A jen rafinovaný scenárista by do seznamu prostředí zapletl letní sídlo komunistických potentátů na Orlíku. Ale možná by mu někdo vytkl, že to spojení s přítomností je laciné a prvoplánové. Jenže scenáristou je život sám - a jemu nesejde ani na námitkách, ani na našich smíšených pocitech.
Aston
JAK ŽIVOT JDE: Auto se svatozáří
Já i moje auto máme svatozář - nechal jsem přezout kola a jezdíme na zimních gumách. Bylo to jako každý rok v tuhle dobu. Pořád bylo hezky a já si
říkal - musíš si najít čas na přezutí, přijde hnusné, studené a mokré počasí.
Pak přišlo hnusné, studené a mokré počasí a v pneumatikárně u nás - v sousedním Ohrobci - se vytvořila fronta. Jezdíval jsem kolem s pocitem provinění,. Tihle dbalí lidé si přezouvají gumy, říkal jsem si. A co ty? A sám sobě jsme si odpovídal, že prostě nemám čas na tak dlouhou frontu.
Hnusné, studené a mokré počasí přestalo, vrátily se dny teplotních rekordů - a včera nebyla v pneumatikárně ani noha. Neztratil jsem víc než deset minut, vše se odehrálo bez obvyklých stresů, nehledal jsem nástrčku na bezpečnostní šroub, protože jsem věděl, jak jsem ji na jaře uložil (však je to taky tím, že se intervaly mezi jarem a podzimem a jarem a podzimem podivuhodně zkracují, takže se blížím do stavu, jak ho kdysi vyjádřil můj otec: v poslední době nedělám nic jiného, než strojím vánoční stromeček.Debatoval jsem o tom s majitelem servisu.
"Každý rok je to stejné," říkal. "Lidi jezdí, jenom když je hnusně."
Podivné! Auto přezouváme s výhledem na hnusné zimní počasí, s výhledem na mráz, sníh a náledí, a ten výhled je absolutně stejný, jestli je slunce nebo jestli momentálně prší.
Říká se, že člověk se liší od zvířete hlavně darem předvídavosti, schopností předjímat příští děje. Výměn gum se tato schopnost netýká.