ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kdyby všichni přestupníci...
Za výchovný pohlavek ministrovi Rathovi dostal prezidentův poradce Miroslav Macek pokutu ve výši tří tisíc korun. Spáchal přestupek proti občanskému soužití. Macek veřejně přislíbil pokutu zaplatit. Kdyby takto byly pokutovány všechny přestupky proti občanskému soužití a kdyby všichni přestupníci chtěli zaplatit, veřejné kasy by byly bohaté, přebohaté. Kdyby všechny podrazy, lži, podvody a fígle byly takto převedeny na veřejný účet ve formě pokut, měli bychom všude cyklostezky a hřiště pro děti a veřejné bazény a pohodlnou hromadnou dopravu a nové školy a... Takhle máme jen občanské soužití vepsí, a nepokutované. Většinou.

Papežova omluva
Jsou jí plné noviny a komentátoři se předhánějí v moudrých pokáráních hlavě katolické církve. Žádný z nich nečetl, co papež vlastně řekl a v jaké souvislosti to řekl. Jeho projev je zveřejněný v plném znění v Neviditelném psu. Přečtěte si ho. Budete ohromeni, jak mohl někdo z této moudré, vyrovnané a k dialogu nabádající promluvě udělat "casus belli", jak může někdo zapalovat svatyně a vraždit nevinné lidi jako odpověď na papežova slova o dialogu a o rozumu. Ukazuje se, jaká byla chyba, že se Evropané houfně omlouvali za "dánské karikatury". Papež se omluvil, ale bylo to v duchu Ježíšova učení, že udeří-li tě kdo do tváře, nastav mu druhou. Faktický důvod k omluvě nebyl žádný, protože nedošlo k urážce. Papež pouze citoval cizí názor a jasně se od něho distancoval, nejen výslovně, ale celým duchem své promluvy.

Nechci se vyjadřovat ani tolik k islamské reakci jako takové. Ale co je smutné a pohrdáníhodné, to je servilní reakce našich lidí, počínaje panem Zaorálkem, který je schopen tvrdit, že Západ je viníkem islamistického extremismu. Tento extremismus připomíná duševní poruchu. Pokoušíme se chlácholit zuřivého šílence, ale to nikdy nevede k ničemu pozitivnímu. Ustupování neuróze ji jenom zhoršuje. Evropská komise konstatuje, že svoboda slova patří k základním principům našeho života. Kéž se bude snažit tuto zásadu převádět do praxe.

JAK ŽIVOT JDE: Proč se dámy bojí myší
Ne, nezodpovím tady otázku, proč se dámy bojí myší. Navíc to není správná otázka, protože jen některé dámy se bojí myší a jiné nikoli. Například moje matka se bála myší a jednou se vyskytla myš v našem příbytku. Maminčin povyk přilákal sousedku, ta přiběhla, zahnala myš do kvelbu a tam ji zahubila násadou od smetáku. Byl to drastický souboj a jsem rád, že jsem u toho nebyl. No a můj otec si taky ošklivil myši - a do té kategorie zahrnoval i veverky. Na otázku, co proti myším má, odpovídal, že ten jejich dlouhý hnusně holý ocásek. No jo, ale veverka ho má chlupatej, já na to. Měl jsem, mám a budu mít veverky rád.
"Jenže pod těma chlupama ho mají holej," odpověděl otec. A nikdy se nesměl dozvědět, že náš obvodový lékař, strašně hodný pan doktor Šípek, přechovává v bytě dva ochočené potkany. Skamarádil jsem se s nimi, chodil jsme k Šípkům domů, protože syn pana doktora byl můj spolužák.
Takže to s dámami a myšmi není jednoduché a jednoznačné.
Poslední příhoda s myší se odehrála včera. S kolegou Matějem jsme v IDIFU fotili na jednom dvorku a asistovala nám při tom kolegyně. Najednou koukám, hele potkan. Byl to chudák potkan vyhublý, proletářský, kdepak aby vypadal tak blahobytně, jako ty vykrmené bestie, které měly ohrádku a domeček v předsíni příbytku doktora Šípka.
"Hele, potkan," upozornil jsem šeptem Matěje.
"Co šeptáš?"
"Když si toho všimne," kývl jsem bradou k asistentce, "máme po asistentce."
"Co to tam máte?" chtěla vědět.
"Nic," lhali jsme. Ve skutečnosti jsme tam měli potkana.
Bylo dofoceno a vraceli jsme se.
"Víš, že tam byl s námi potkan?" řekl jí pak Matěj.
Vyděsila se.
"Tohle vědět, zdrhla bych!"
No a tohle jsme věděli i my. Takže všechno dobře skončilo. Nafotili jsme, co bylo třeba, potkan měl zábavu a nedošlo k žádné úhoně ani na těle, ani na duši.
Tak má být.s