JAK ŽIVOT JDE: Některé záhady vyřešeny - částečně
Minulý týden jsem tady otevřel dvě otázky. Ta první je vyřešena víc než uspokojivě - tedy řasy v zahradním jezírku. Zastavil se u nás pan Pišl z Bonsaicentra v Libčanech, tedy tvůrce ono jezírka. Netušil jsem, že tento jemný milovník přírody je - aspoň v tomto případě - stoupenec mého tajného hesla nás zachrání jen čistá chemie. Nasypal do jezírka chemikálii a řasy pochcípaly. Rybičky ne, takže to je přesně to, oč šlo. Letošní léto s jeho výkyvy mělo prý za následek brutální rozmnožení této řasy a někde bylo nutno opakovat proceduru třikrát.

Další případ byl cedr, který popukal. Teorií se vyskytlo mnoho, nejpravděpodobnější mi připadá ta, která hovoří o příliš velkém množství vláhy či živin. Cedr loni vsazený pořádně zakořenil a nasává víc vláhy, než dokáže zpracovat. Takže - méně zalévání mu prospěje. Takže cedr popukal, protože je násoska?

Odevzdávám korekturu
Jinak ale - víkend jsem strávil pracovně. Dodělával jsem korekturu mého nového románu Rock mého života a dnes nesu opravený text do redakce Mladé fronty, kde by kniha měla ještě letos vyjít. Moc těch chyb tam nebylo, Jarda Jiran redigoval román pečlivě. Část jich přede mnou vychytala Anna Marie (dcera Ljuby) a na mě zbylo jen paběrkování. Ale jak mi jednou předvedl jeden profesionální korektor: otevřel libovolnou knihu na libovolném místě a nalezl tam chybu - sic rázu češtinského a tudíž sporného, nicméně bylo přinejmenším o čem diskutovat. Takže moje činnost se dá nazvat "snaha o minimalizaci chyb". Dnes to odevzdám a bude to jak v tom úsloví: kostky jsou vrženy, už nebude návratu. Kniha vyjde, jak jsem ji vypustil z rukou.