ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hácha nebudiž vzorem
Jestliže ministr zahraničí veřejně prohlásí, že Spojené státy téměř jistě požádají Českou republiku, aby jim umožnila vybudovat na jejím území základnu pro obranný protiraketový systém, znamená to, že posel se žádostí si už čistí boty a sahá po klobouku. Znamená to také, že o připravované žádosti vědí i jiní vysocí politici a státní představitelé - ministr by si mohl sotva dovolit avizovat ministerského předsedu a prezidenta republiky o tak závažné věci jen tak mimochodem, v nedělním rozhovoru s Václavem Moravcem.

Žijeme ve světě, kde se darebácké státy vyzbrojují atomovými zbraněmi a raketovými nosiči dlouhého doletu. Znovu jsme ohroženi. Ale poprvé v moderních dějinách máme šanci aktivně se zapojit do obranného úsilí. V roce 1938, 1939 i v roce 1968 jsme se vzdali bez boje. Neměli jsme ani reálnou šanci se ubránit. To, co nám Spojené státy nabídnou, pokud se předpověď ministra Svobody splní, je účast na obraně, nic víc, nic míň. Tento stát, jakožto státní útvar, se nikdy nebránil a národní čest pak zachraňovali stateční jednotlivci. Nikoli národ, ale jeho vůdci byli v kritických chvílích opatrničtí, až zbabělí. Nyní půjde o to, jak se zachovají naši vůdci teď, v hlubokém míru, kdy výmluva na "nedozírné následky" by byla směšná. Čekáme na postoj premiéra, na postoj prezidenta. Bylo by smutné, kdyby šli cestou Háchy a Dubčeka.

JAK ŽIVOT JDE: Highlander, můj vzor
Musím předeslat, kterého Highlandera míním: samozřejmě filmového, co ho hrál Christpher Lambert, to je ten chlapík, který byl nesmrtelný, každá rána se mu hned zahojila a ublížit mu mohla jediná rána - která by mu sekem oddělila hlavu od trupu. Obyčejné rány bodné, sečné i střelné se mu hned hojily.
Mně se taky dobře hojí rány. V praxi to vypadá asi takto:
V soboru jsem upevňoval do zdi skobu a potřeboval jsem na dno vyvrtané díry vložit špalík, do kterého se zapíchne špička té skoby. Pilkou jsem uřízl kus dřeva a pak, na kuchyňské lince, jsem ho nožem zužoval na správný rozměr.
"Ať se neřízneš," starala se Ljuba.
Když jsem se tedy říznu, vyhledala náplast a prst mi ovázala.
"To nevadí," říkal jsem, "mně se rány hojí jako Highlanderovi."
Taky ten film viděla a věděla tedy, o čem mluvím. A opravdu,do večera jsem dal náplast dolů, rána se rozumnou mírou zahojila.
Aspoň jsem si to myslel. V neděli jsme si šli koupit boty na nadcházející výpravu do národních parků v Kalifornii. No a jak jsem si tam zkoušel salamandra, brknul jsem šňůrkou o odchlíplý kousíček kůže a přestal jsme být Highlander. Pěkně jsem jim to tam zakapičkoval.
Ano, jsem Highlander, ale ještě na sobě musím pracovat. Nejen nožem, ale i náplastí.

-->