ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hrnec na plotně
Čerstvý kostlivec se vyvalil ze skříně: schodek ve výši sto sedmdesáti miliard, vyvolaný předvolebním rozhazováním Paroubkovy vlády a umožněný i bázlivým přitakávačstvím ODS, která si netroufla proti některým nesmyslům hlasovat, aby nepopudila voliče, tento schodek je tak šíleně veliký, že se o něm ostýchali veřejně hovořit i ti, kdo o něm věděli. Pokud stávající politický pat bude trvat, stát pojede v rozpočtovém provizoriu. Což v praxi bude znamenat, že budou platit rozhazovačné předvolební zákony, symbolizované proslulým "pastelkovným".
Schodku by se dalo zabránit jen razantním postupem vlády, která by byla podpořena parlamentem. Jedno i druhé za dané situace zní jako pohádka, stejně jako Hajaja zní píseň o schodku ve výši 88 miliard. Situace je o to vážnější, že neexistuje ústavou definovaná síla, která by aktéry této ponuré frašky donutila k pozitivnímu činu. Sociální demokracie je teď v situaci, kdy na plotně kypí hrnec s kaší, kterou sama zavařila, a ona nedovolí novému kuchaři, aby hrnec z plotny stáhnul. Až se to připálí a bude to smrdět, řekne: vy jste kuchaři, vy jste vítězové voleb, vy nesete zodpovědnost! Nejsmutnější je, že této ničemnosti se říká národní hospodářství.

Kam to spěje? Na vedlejší kolej pro některé
Zvolna se ocitají na vedlejší koleji zelení a lidovci, ale také komunisté. Pokud by se občanští a sociální demokraté domluvili na jakékoli budoucí formě vlády, politickou mapu naší země to změní, přinejmenším do příštích voleb, ať budou řádné nebo mimořádné. Do mimořádné volby se jim nechce, to je jasné, proč: do poslaneckých lavic usedlo víc jejich poslanců než kdy jindy, a nikde nemají záruku, že by se to mohlo povést napodruhé. Jde tedy o to, nechat nažrat vlka a kozu nechat při životě. Řešení je například úřednická vláda odborníků, což je něco mezi opoziční smlouvou a velkou koalicí.

JAK ŽIVOT JDE: Příklad z vyšší matematiky
Všichni si pamatujeme ze školy na příklady z nižší matematiky. Jako třeba že jeden kopáč kope příkop dlouhý deset metrů čtyři hodiny a jak dlouho kopou tento příkop dva kopáči. To je matematika takzvaná prostá. Život ovšem přináší vyšší matematiku.
Takže včera: dokončujeme práce na zahradě u našeho domečku ve Zvoli. K tomu patří i vysetí asi stovky metrů plochy nového trávníku. Nechal jsem přivézt zeminu a najal jsem dva pracanty, aby nám s trávníkem pomohli. Dva pracanti se dostavili, přivezli si kolečko. Jeden začal vozit, druhý zeminu rozhrabával. Koukal jsem na to a napadlo mě, že když jeden pracant vozí kolečkem zeminu, tak dva pracanti ji budou vozit poloviční čas. Popadl jsem tedy naše kolečko a začal jsem vozit taky. A opravdu, hromada ubývala jedna radost. Matematika prostá fungovala.
Jenže pak mi přišlo absurdní, že já vozím kolečkem, kdežto najatý pracant že šmidlá hrabičkami a tak mu povídám, helejte, vy jste desetkrát silnější než já, vozte kolečko a já budu šmidlat hrabičkami! Pracant ochotně popadl kolečko, já se chopil hrabiček, načež se přísun zeminy viditelně zpomalil, takže teď dva pracanti s kolečky vozili zeminu nejen pomaleji, než když jsem ji vozil s pracantem já, ale pomaleji, než ještě víc před tím, když kolečkoval jediný pracant.
Ostatně si myslím, že i ten příklad z úvodu, tedy příklad o dvou kopáčích a příkopu, by ve skutečnosti neprobíhal dle zásad jednoduché aritmetiky, ale právě podle zásad této vyšší matematiky, která želbohu zatím nenašla svého Einsteina.