ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Topolánkova prohra
Takže se konečně dohodli - podle všeho poslanci zvolí jako předsedu opět Lubomíra Zaorálka. Předseda sněmovny má právo podle ústavy navrhovat ministerského předsedu, pokud se to nepodaří na dva předešlé pokusy. Háček je v tom, že Zaorálek smí navrhnout jen takového premiéra, který doloží podporu 101 hlasu. To by znamenalo - pokud by měl Zaorálek postupovat podle přání Jiřího Paroubka, že by kandidát měl podporu všech sociálních demokratů a komunistů plus jednoho poslance z opačného tábora. No a vzhledem k tomu, že v opačném táboře, tedy v táboře koalice ODS, zelených a lidovců zatím vždycky jeden poslanec hlasoval proti svému týmu, Paroubek má docela slušnou naději, že se premiérem stane buď zase on sám, nebo nějaký jeho člověk.

Je to podivuhodná perspektiva! Předpokládám, že ten fantom, který hlasuje proti svému hnízdu, je člen strany zelených. Myslím si to proto, že zelení jsou levicoví, je to hnutí ideologické, mesianistické, založené na tvrdém státním dohlížitelství a na poslušnosti občanů postavených do latě. Těmto lidem není a nemůže být liberalismus hlásaný občanskými demokraty sympatický. Nepředpokládám, že by ten renegát byl lidovec - ne snad proto, že by renegátství bylo lidovcům cizí, ale proto, že příkop vyhloubený Kalouskem je příliš hluboký. I když se samozřejmě nedá překvapení vyloučit, ten renegát, jakkoli je to těžko představitelné, se může vyloupnout třeba i z členů ODS - korupce je mocná čarodějka a iluze si nelze dělat o nikom.
Volba Zaorálka předsedou sněmovny, to je první velká Topolánkova prohra v tomhle mači. Euforické tiskové sdělení, z něhož vyplývalo, že sociální demokracie vyměkla a odstoupila od bojkotu, to jsou pouhé řeči. Skutečnost je taková, že sociální demokraté budou mít v čele sněmovny člověka, který může navrhovat premiéra a pak bude záležet na svědomí každého z poslanců.

PSÍ PŘÍHODY: Drama u žitného pole
Iris se nepere. Pořád ještě si nemohu plně zvyknout na blažený pocit, že jdu s nepracím psem. Takže když občas odběhne a nevidím ji, nemám z toho vytřeštěný zrak: jak Gordona, tak i Barta jsem musel mít vždycky pořád na očích.
Takže jdeme pěkně polní cestou, cesta se ztrácí za zátočinou, Iris popoběhne a zmizí v ohbí. Klidný letní podvečer. Idyla. Najednou slyším jekot, děsuplné zvuky.
Tak tohle znám: psí rvačka. Bart potkal jedlého psa. Jenže nejdu s Bartem, letělo mi hlavou, jdou s tou hodnou milou Iris!
Vyrazil jsem kupředu, doběhl za zátočinu a vidím:
proti mě tryskem pádí jezevčík, vleče za sebou vodítko. Za ním utíká postarší paní a povykuje. A v zadním plánu vřeští holčička tak tří, čtyřletá. Zase mě napadlo, že Iris se utkala s jezevčíkem, ten se vyškub...
Nebyl čas na detektivní dedukce. Jezevčík byl už u mě, vrhnul jsem se tedy po vodítko. Bylo do tenké vodítko na navijáku, takže spáleninu na ruce mám docela slušnou. Podařilo se mi ale naviják lapit, takže uprchlíka jsem dopadl.
A Iris?
Darmo jsem ji podezíral. Čmuchala si docela spokojeně v žitném poli a jezevčíka vedla ta malinká holčička. No a jezevčík sebou škubnul, holčičku strnul na zem, dokonce ji za sebou chvilku vlekl, než ho pustila, a pádil potom po té polní cestě za vidinou svobody.