ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Hrozba listonošem
Vypadá to, že se rodí nová, zajímavá forma občanské neposlušnosti. Občané státu, který už bezmála sedmdesát let, za režimů totalitních i demokratických zanedbává údržbu, natož pak rozvoj dopravní infrastruktury, jsou nyní vystaveni tlaku neslýchaně tvrdého a rozumnou toleranci nepřipouštějícího silničního zákona. To je jeden fakt. Že policisté všech režimů, totalitních jako demokratických, dopravní předpisy přestupovali, to je další fakt. Nikomu to obzvlášť nevadilo, od prvního července to vadit začalo. Ozvaly se první bručivé hlasy.
Schyluje se zřejmě k bouři. Vycítil to šéf dopravní policie Zdeněk Bambas, a pokusil se vzít policisty pod ochranu: podle jeho názoru orgány vymáhající dodržování zákona samy zákon dodržovat nemusejí. Tohle ovšem mohlo projít dřív. Před vnitrem se muselo stát ve stoji spatném. Dnes je tomu jinak. Občan má právo se opírat o zákon a podle názoru právníků a dopravních odborníků policisté nemusejí dbát předpisů, jen pokud plní služební povinnosti a jejich vozidlo je vyznačeno svítícím majáčkem. Takže ta forma vznikající občanské neposlušnosti je vlastně jednoduchá. Stačilo by posílat třeba právě Zdeňkovi Bambasovi doporučenou poštou stížnosti na porušování zákona, stížnosti doložené podpisy svědků. Dá se čekat, že při spatření listonoše by se Zdeňkovi Bambasovi sevřel žaludek asi tak, jako našinci se opět sevře, když vidí policistu.

Paroubkův neústupek
Politická situace připomíná dialog hluchých. Jedni něco říkají, druzí něco říkají a smysl to nedává žádný. V úterý ráno jednalo vedení sociální demokracie. Jako velký ústupek pak veřejně Paroubek navrhnul, že sociálně demokratický předseda sněmovny - pokud by tedy byl zvolen - odstoupí, jakmile navrhne premiéra. Jenže to je přesně to, co nechce těsný vítěz letošních voleb, tedy ODS. Nechce ve sněmovně předsedu od konkurence, aby navrhnul premiéra od konkurence. Takže celý ten Paroubkův ústupek je ve skutečnosti neústupek a trvání na svém: sociální demokracie chce řídit stát ještě další čtyři roky.

PSÍ PŘÍHODY: Není rybka jako rybka
Na zahradě máme jezírko - až všechno bude hotové, což zdaleka není, zařadím obrázky. V tom jezírku máme rybičky v počtu sedm - sedm proto, že je to krásné číslo plné významů. V tomto jezírku má jen ten význam, že je tam sedm rybiček.
Rybka jako rybka? Zdaleka ne. Každá má svou individualitu. Když jich je tak málo, stačíme je sledovat jaksi po kuse, individuálně. Nejdříve jsme dostali od budovatele jezírka ( od pana Pišla z Bonsaicentra v Libčanech) čtyři do začátku, tři větší a jednu malou. No a posledně, když jsme byli v Libčanech na bonsaistickém semináři, jsme si přivezli tři další - zase malé.
Ta původní malá Šusui se zřejmě bála těch tří velkých, bála nebo ostýchala. Proto jsme chtěli zase malé a opravdu, jakmile jsme vypustili tři další malé, tahle Šusui se k nim hned přidala a všech sedm teď jezdí pospolu. Ukázalo se, že jedna z těch nových malých je nejodvážnější: bílý Ogon hned poté, co jsme rybky vypustili z pytle (po hodině, kdy se vyrovnávají teploty vody v pytli a vody v rybníčku), udělala výpravu a objela celý obvod a prozkoumala každou štěrbinu v kamenech vroubící rybníček. Když pak jim házíme krmení, tenhle bílý Ogon je první, kdo uchvátí granuli. Je tam i zlatý Ogon, ten je taky pěkně žravý a šikovný, kdežto jeho kamarád z první vlny, velký Šowa, se každou chvilku netrefí, až si říkáme, jestli špatně nevidí a představujeme si, jak by vypadal s brejlemi na rypáku. A tak bych mohl pokračovat, každá ta rybka má své způsoby, svoji povahu.
Že to není psí příhoda, že to není povídání o psech?
Psi jako ryby, všichni to jsou človíčkové.