ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vloží se do toho Klaus
Volba předsedy sněmovny zkrachovala dřív, než začala a další jednání se přesouvají na Hrad, takoý je výsledek dosavadních jwendání o sestavení vlády a vedení parlamentu. Obě hlavní strany sporu se drží svýách tezí. Topolánek vychází z předpokladu, že má právo sestavit fungující vládu prostě proto, že jeho strana volby vyhrála - a ona je skutečně vyhrála, získala o dvě stě tisíc hlasů víc než protivník. Paroubek naopak prosazuje svoji tezi o tom, že "vyhráli dva". V článku pro rávo dokonco použil termínu "win win". Na základě sloganu "win win" chce i on dostat šanci k sestavení vlády a doufá, že ve sněmovně uloupne ten tepíkovský hlas. Naději mu dává onen tajemný fantom, doosud neznámý poslanec, který v dosavadních tajnýcgh violbách hlasoval proti své vlastní stáji, ať to byl, kdo to byl.

Takže tedy Hrad, takže tedy Václav Klaus.
Je zřejmé, jaké variantě bude dávat přednost. Jistě té, která mu dá naději na znovuzvolení do funkce prezidenta republiky a touto šancí rozhodně není rudooranžové duo komunistů a sciálních demokratů. Zdánlivě nemá nic, čím by mohl přispět. Oúpravdu jen zdánlivě. Přece jen je to člověk, který se těší neobvykle vysoké důvěře obyvatelstva. Aby totiž došlo k tomu, k čemu dojde, protože k tomu dojít musí, totiž k sloučení nelsučitelného a spojení nespojitelného, kwe kooperaci soupeřů, kteří si ještě teď nadávají lhářů a podvodníků, aby se toto stalo, musíme ještě přečkat jednu fázi divadelního představení: bude plné tirád o národním zájmu a službě vlasti a politické odpovědnosti překlenující partikulární interes. Velebnost úřadu hlavy státu dodá této části představení náležité pompy a lesku, tedy takových atributů, bez nichž by příliš bila do očí fraškovitost toho všeho.

JAK ŽIVOT JDE: Chvála zoologické zahrady
V krátké době podruhé jsem se dostal do ZOO v Tróji, stejně jako prve služebně: měli jsme tam seminář Letní školy fotografie a na opičkách, papoušcích a pelikánech jsem s nasimi frekventanty zkoušel něketré fotografické postupy a ověřoval staré dobré zásady.
Klobouk dolů před Petrem Fejkem!
Pravda, nerad bych pomenšoval význam a zásluhy zejména doktora Veselovského, který zahradu řídil od roku 1959, přivedl ji k rozkvětu a udělal z ní doslova světově významnou vědeckou instituci. Za etra Fejka byl vypracován nový generel rozvoje zahrady ata se proměnila způsopbem dosud nevídaným.
Je to až zajímavé, že jsem se snad nesetkal s člověkem, který by měl nějaké námitky vůči tomu, cco se v ZOO děje a jak to tam vypadá. Tři věci tam doslova bijí do očí, zejména toho, kdo chodí do ZOO dost dlouho a může srovnávat.
Především je to návštěvnický komfort. Dávno jsou zapomenutí pronty na olezlou klobásu a vyčichlou limonádu. O návštěvníka je tu postaráno - a vůbec ne za nějaké vyděračské ceny. Skvěle se tu musí cítit děti. To je ohromně moudré opatření: přece jen vztah k ZOO si budujeme od prvních návštěv, a díte neocení umělý odchov hříběte koně Przewalského, dítě ocení prolejzačky a bazén. Ovšem díky prolejzačnám a bazénu si ZOO zamiluje a až dospěje, ocení i toho koně Przewalského.
No a do třetice a rozhodně ne v poslední řadě to josu zvířata. Ono to vypadá, jako kdyby se ta zahrada otevírala dovnitř. Jako by padaly bariéry a mizely mříže. Někdy je to doslova, jako v oddělení maličkých lemurů, těchto opiček s pruhovanými ocásky, které vážně procházejí kolem diváků - a mají i dost soukromí, prostor, kam se uchýlit, když je diváci začnou nudit.