ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Šinutí ledovce
Pojďte do toho s námi, nabídl Mirek Topolánek sociálním demokratům. Ve vládě by tedy byli lidovci, zelení, ODS i sociální demokraté. Pokud by trojkoalice udělala programové ústupky, na to Paroubek, lze uvažovat o účasti nebo o toleranci.
A je to venku, trochu to připomíná sunutí ledovce. Ten se šine pomalu, že to okem není postřehnutelné, ale nakonec se došine. Voliči nastavili mantinely tak, že ODS a sociální demokraté se navzájem potřebují. Teď opravdu jde hlavně o to - jak řekl Paroubek v neděli - aby to nevypadalo, že jedni nebo druzí prohráli. Zní to dětinsky, ale taková už je politika.
Parlament už šestý týden nefunguje. Hrozí jedno strašné nebezpečí - s nedozírnými následky, jak se hezky říkávalo na začátku trvalé dočasnosti sovětské okupace: hrozí nebezpečí, že se ukáže, že parlament zase není zas tak moc potřeba, jak se tváří. Ale to je opravdu jen přípodotek zcela bokem a vůbec ne vážně míněný. Parlament je potřeba hlavně proto, aby dvě stě mužů a žen se mohlo zabývat politikou a spolu s nimi nezjistitelný násobek dalšího personálu a poradců a expertů a tajemníků a lobystů a našeptávačů a koruptérů. Samozřejmě, že pánové nenechají tento stroj trvale zahálet a že nakonec se dohodnou. Miroslav Kalousek v pondělí v rádiu mluvil o opoziční smlouvě. Samozřejmě, že to, co vznikne, se nebude jmenovat opoziční smlouva. Bude to smlouva o zásadovém postoji, nebo tak nějak vzletně se to bude jmenovat, už proto, aby se naplnilo přání Jiřího Paroubka: aby to nevypadalo, že někdo prohrál.

JAK ŽIVOT JDE: Tichý blázen, to jsem já

Teď v létě naše škola čínského taiti má prázdniny, náš pan instruktor je v Číně a učí s e u čínských instruktorů, co a jak má učit nás. Takže žáčkové jsme zůstaveni sami sobě a cvičíme, jak to jde a kdy se nám chce.
Včera jsem se ocitl coby doprovod u lékaře. Důstojná budova v Kateřinské ulici, všude klid, z tlustých zdí čišel příjemný chlad. U doktora se vždy čekalo a čekat bude. Nenávidím čekárny...
Vyšel jsem si tedy kousek stranou, do předsíně pod schodištěm a tam jsem si tichounce začal sérii cviků, která má uvolnit sílu čchi v těle. To je síla, ze které si dělám rád srandičky, protože na ni neexistuje žádný měřák, ale je fakt, že od té doby, co cvičím tyhle čínské kejkle, mě míň bolí kolena a nedělá mi žádnou potíž shýbnout se k pravé noze, což mi dělalo od té doby, co jsem si pravou nohu zhuntoval v karate.
Takže tam stojím a tichounce cvičím a když někdo šel, přestal jsem. Ale pak jsem si řekl, proč přestávat? Dělám jen maličké krouživé pohyby, nikoho neobtěžuju, natož abych ohrožoval...
A tak jsem jel a uvolňoval sílu čchi a nakonec se ukázalo, že za mnou jsou dveře na dvůr a nějaký pán šel a obcházel mě, jda do těch dveří, jako bych byl kus nábytku.
Možná, že uvolněná síla čchi přešla do něho a změnila se ve vlídnost, za což děkuju.