ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Velká iluze
"Jak levice, tak pravice musí být vítězem. Pokud se bude někdo cítit jako poražený, tak je to špatně," řekl odcházející premiér Paroubek o současné politické situaci. Mnoha lidem se jistě jeho návrhy na "vládu odborníků" líbí. Kdo by nechtěl odborníky v čele státu, tím spíš, když všude kolem sebe vidíme neschopnost a šlendrián a víme, že ryba smrdí od hlavy.
Panu Paroubkovi by bylo dobré připomenout osud jednoho odborníka, který se dostal do čela důležitého úřadu dokonce v celoevropském měřítku: byl to nepolitický odborník Pavel Telička, muž uznávaný doma i v cizině, prokazatelně schopný. Sociální demokracie, rodná to strana Jiřího Paroubka, s ním zametla jako s tajtrlíkem, když šlo o to zajistit "zlatý padák" pro vykopnutého premiéra Vladimíra Špidlu.
Vláda odborníků, to je krásná iluze, asi taková, jako je přímá demokracie. Nepolitický odborník je zvíře z pohádek, jako mluvicí zlatá rybka nebo jednorožec. Zdánlivě byla nepolitickou vládou odborníků vláda Tošovského, ovšem ve skutečnosti to byl konstrukt naveskrze politický, režírovaný tehdy ještě Václavem Havlem z Hradu. Kdopak by asi nominoval a schválil ty "nepolitické odborníky", kdo by je dosadil, na základě jaké dohody a za jakých podmínek? To, že Paroubek navrhuje zařadit komunisty do jednání o příští vládě, leccos napovídá, odkud vítr vane.
Prognóza, která mi připadá nejpravděpodobnější: tyto a podobné nesmysly budeme poslouchat ještě nějakou dobu a pak nastane cosi jako velká koalice, ať už otevřená nebo kamuflovaná. A bylo by to z jistého pohledu v pořádku. Z jakého? Inu, z volebního, vždyť ty dvě strany, ODS a sociální demokracie, vyhrály s velkým náskokem volby a jedna druhou nutně potřebují. Vše ostatní jsou jenom třesky plesky.

JAK ŽIVOT JDE: Seminář o bonsaích
V neděli jsme byli na semináři o tvarování bonsaí v Libčanech v tamním Bonsaicentru - zde je webová stránka i s fotografickou dokumentací. Měli jsme si přivézt materiál ke zpracování, tedy nějaký stromeček, který bude sestřihán a sdrátován do tvaru bonsaie.

Když jsme loni - už je to déle než rok -začali stavět, tedy přistavovat k existujícímu domečku ve Zvoli, kolem toho existujícího domečku ležela celkem normální (existující) zahrádka s normálními existujícími stromy. Nedaleko vchodu trůnil "hnízdivý smrk", tedy smrková koulička. Ljuba chtěla smrček přesadit. Já byl toho názoru, že by se mu mohlo při přesazování něco stát a že je v takových místech, kde by mohl přečkat stavební ruch. Vždyť to bude za pár týdnů hotové, argumentoval jsem. A proč by zedníci měli šlapat po hnízdivém smrčku v místech, kde nic stavět nebudou a kde nebudou mít důvod tam šlapat?
Důvod se našel. Po roce zbyla ze smrčku truchlivá troska.
Uvažovali jsme o tom, zdali vzít trosku do Libčan. Ještě senám vysmějí, že tak strašně zacházíme se smrčky!
A výsledek?
"Zlatý zedníci!" radovali se pánové Pišlové, otec a syn, když viděli tu potvoru. "Víc takových zedníků!"
No a celé odpoledne pak pomáhali vytvořit z trosky bonsai.
Večer jsme jeli domů. Sdrátovaná troska trůnila vzadu v autě na sedadle. No, než jsme dojeli, byla z ní zase už jen spláclá troska. Ale základ, tedy střih, ten zůstal. Vrátíme stromečkovi jeho pišlí tvar. A za pět, deset let budeme volat: "Zlatý zedníci!"
Teď by nám to nešlo od srdce.

-->