ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Smažka osloví

Že by Unie svobody mohla být třetí nejsilnější stranou v nastávajících volbách? Na svých webových stránkách ujišťuje, že „disponuje 15,5 procenty voličů“, které může oslovit. Jelikož vysoké procento preferencí mají jen ty strany, které mají vysoké procento preferencí, je třeba nastartovat proces, inspirovaný baronem Prášilem, který vytáhl sám sebe z bažiny za vlasy. Tiskové oddělení Unie svobody má teď za úkol toto perpetuum mobile rozběhnout. Kdyby se skutečně podařilo 15,5 procent voličů oslovit tvrzením, že je možno 15,5 procent voličů oslovit, určité procento oslovených by mohlo vygenerovat určité procento voličů. Podle CVVM jich je 0,5 procent poslední výzkum Factum invenio udává 2%. Unionisté tvrdí, že je to 2,9%, ale to asi se spletli a odvolali se na agenturu Factum inventio.

Překvapení se ale nedají vyloučit. Předsedkyně pražských unionistů Kuželová slíbila, že předsedu unionistů a ministra spravedlnosti Pavla Němce, naučí balit špeka. Až bude kampaň přitvrzovat, tak si smažka Němec nechá nabarvit vlasy na červeno a někdy v květnu, až bude lásky čas, nastoupí na piercing penisu. Když se u toho nechá vyfotit, to by byl čert v tom, aby nebylo osloveno 100 % obyvatelstva!

size="+1">JAK ŽIVOT JDE: Klub podivných zpoždění
Gilbert K. Chesterton napsal půvabnou knížku Klub podivných živností. Nevím, zdali někdy vznikl takový klub (například psaní internetových novin, zdalipak by bylo vhodnou vstupenkou do takové společnosti?), nicméně včera byla šance založit Klub podivných zpoždění.

Už to bylo na podiv, že všichni, kdo by měli šanci na vstup, přišli včas. Což je - jak napadne důvtipnou hlavu - bylo dáno tím, že pozdě přišli všichni účastníci, tudíž se sešli v jednu chvíli, čili včas - a přece později, než bylo domluveno. Byli jsme tři, Ljuba, moje dcera Irena a já.
Já se zdržel, takto: odpoledne jsem měl seminář v Institutu digitální fotografie IDIF v Hálkově ulici nedaleko kostela sv. Štěpána. Schůzka byla na Újezdě. Šel jsem tedy pěšky do Vodičkovy, Žitnou a Školskou, před někdejší Vyšší dívčí jsem nasedl na devítku a jel jsem spokojen, jak jsem to chytře zařídil, spokojen až do té chvíle, než jsem shledal, že jedu na opačnou stranu. U svatého Jindřicha jsem vystoupil a to zrovna odjížděla devítka na opačné koleji, tedy ta správná. Což byla příčina mého zdržení.

Ljuba se zdržela, protože jela autem ze Zvole. Dojela dolů s kopce do Vraného a tam - zastavit stát, shluk lidí, a hasiči. Nikde plameny, nikde kouř. Před ní žebřík. Nejdřív ji napadlo, že to jsou nějací hasiči začátečníci, protože žebřík nevedl k domům, ale nějak šikmo, stranou, do lesa. No a vida, žebřík vedl na veliký smrk a nahoře na špičce seděl kluk a brečel, protože vylezl nahoru a bál se slézt dolů. Až když ho hasiči sundali, mohlo se jet dál. Tolik její zdržení.

Irena se zdržela, protože jela z Letné tramvají a tramvaják se splet a zapomněl přehodit veksl a zahnul jinam a ohlásil hlasem nejistým změnu trasy a lidi řvali a on je odvážel stále více k východu, místo na západ, pak už jen otužilci zůstali na palubě ve víře, že někdy najde cestu, nakonec vystoupila i moje dcera a ta tramvaj možná ještě teď ujíždí pryč a nevylučuju, že se nešťastníkovi nikdy nepodaří vrátit se zpět, takže se možná s ním jednou setkáte, až budete na výletě za Uralem - pokud tam uvidíte jet tundrou tramvaj a v kabině bude vousatý muž se zoufalýma očima, bude to on, zbloudilý tramvaják.