ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Malost velkých

Nedávný příběh mladé Češky, ilegálně pobývající na území USA s propadlým turistickým vízem znovu přivábil pozornost k velmi trapné skvrně na ubrusu stolu, který sdílíme se zámořskými spřátelenými zeměmi, Austrálií, Kanadou a Spojenými státy. Víc než vzdálenosti nás oddělují vízové povinnosti. A ty jsou rozloženy asymetricky, tedy bariéra je jednostranná. Je to zřetelně dílo byrokratických struktur: úřady dávají přednost zákazům před povolováním. Přitom každá z těchto tří velkých zemí ospravedlňuje tuto svoji malost jinak. Nejtrapněji se v tomto směru chová Kanada, která víza vůči nám zavedla v roce 2000, v souvislosti s romskou imigrací, organizovanou ziskuchtivými kanadskými občany. Na trapnost kanadskou odpověděla tehdejší Zemanova vláda trapně a hulvátsky taky vízy - naštěstí byl tento nesmysl zrušen v roce 2004. Nicméně zůstává faktem, že stojíme v roli prosebníků žmoulajících čepici v ruce. Rozhodnutí soudu v Chicagu poskytnout ilegální imigrantce s českým občanstvím vzdělání je záblesk světla rozumu v temnotě této byrokratické tuposti. Nelze ale doufat, že je to svítání na lepší časy. Proto je třeba uvítat novou iniciativu ministerstva zahraničí, která chce zpřísnit kontrolu příchozích občanů z těchto tří států. Jistě ponesou nelibě frontu u okýnka, kde jim dají razítko do pasu. Tato drobná nepříjemnost má ovšem daleko do vízového martýria, zdlouhavého a nákladného, které čeká českého občana. Svoboda také hodlá využít paktu solidarity Evropské unie. Tradiční členské země Unie mají se zámořím bezvízový styk: i to je chmurně groteskní důkaz byrokratické tuposti. Usvědčení teroristé, pachatelé vražedných útoků proti USA neměli sídlo v Česku, které vízovou povinnost má, ale v Německu bez vízové povinnosti. Plánovači Al Kajdy mají jistě líce bolavé od smíchu nad tím, že Česko bude žádat o přímluvu Británii, ve které mají teoretici i praktici teroru svoje domovsky vysezená hnízda. A další salva smíchu bude následovat, pokud přímluva nevyjde.