ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Čepice pro ministerstvo
Možná, že by vše bylo jednodušší, kdyby bylo zřízeno Ministerstvo pro styky s kontroverzními osobami. Nemohlo by si naříkat na agendu, jako si druhdy mohl stěžovat Vladimír Mlynář, když se mu přihodilo Ministerstvo informatiky. Ve státě bez informací má takové ministerstvo malý smysl, kdežto kontroverzních veličin máme habaděj. O práci v tomto úřadu by jistě byl nemalý zájem a jeho pracovníci by byli snadno k poznání podle toho, že by do práce chodili s tenkými igelitkami a z práce s plnými. Jelikož takové ministerstvo nemáme, musejí zaskakovat jiní činovníci, tu premiérův poradce, jindy zase náměstek ministra spravedlnosti.

Ano, nad vývojem v posledních dnech je možná trpký humor ta správná duševní hygiena. Jen sarkasticky se dá komentovat poslední salta mortale ministra spravedlnosti Pavla Němce i jeho náměstka Jiřího Vyvadila. Němec ještě ve čtvrtek v poledne vyhrožoval, že Vyvadila vyhodí a ve tři odpoledne už to bylo a nebylo jinak. Vyvadil tvrdil, že nevyhodí, Němec tvrdí, že vyhodí. Co se to děje? O tom můžeme jen spekulovat.

V pozadí jakékoli spekulace ale bude stát Jiří Paroubek. Ostatně, ten stojí v pozadí celého případu, protože to byl on, kdo ministrova náměstka vyslal na vyjednávací schůzku s Tomášem Pitrem. S tím člověkem, kterého naše justice odsoudila a neodsoudila, takže zde funguje jako chytrá horákyně, ani očištěný, ani klasifikovaný jako kriminálník, zkrátka, klasický příklad "kontroverzního podnikatele". Němec, který dostal od médií kartáč za to, že pustil přes odpor soudu na svobodu katarské pedofilní princátko, aby vyhověl ministerstvu zahraničí, se zřejmě tentokrát zařekl, že nevyhoví Paroubkovi a že nebude Vyvadilovy námluvy s Pitrem trpět. Napnul svaly, ale ty se ukázaly coby nafukovací a teď nikdo neví, čím mu je Paroubek vyfoukl, pokud mu je vyfoukl.

Odsouzený neodsouzený Pitr je člověk s velkou ekonomickou mocí a Paroubek ho musí brát vážně, stejně jako ho bude brát vážně po volbách i jeho eventuální nástupce. Vyvadil tedy zas tak moc neprovedl, když se s Pitrem sešel jako premiérův emisar. Pak ovšem je směšné a trapné, že se případ takto rozmazal a pánové z ministerstva - pořád ještě spravedlnosti - mohou do sbírky šaškovských čepic a červených nosů klauna přiřadil další parádní kusy.

Kdopak to kryje
Šestnáct milionů do nemovitostí investovala rodina Tomáše Kadlece. Dřív to byl šéf Národního bezpečnostního úřadu, později ředitel státní firmy Čepro. Nemine den, aby nevyplavalo něco, co zavání špínou, korupcí, co je záhadné a nevysvětlitelné. O tom se s vámi bavit nebudu, říká Kadlec. Nevidím důvod. Je důvod: člověk, který stál ve špičkovém postavení ve státní správě má povinnost se zodpovídat i ze zdánlivě soukromých věcí. Kdo se nechá státem platit na vrcholné úrovni, musí počítat s tím, že se lidé budou zajímat o to, kde jeho tchyně vzala šestnáct mmiliónů. Teď jde o to, zdali někdy vyplave, kdo tohle všechno umožnil. Bez masivního politického krytí by tyhle čachry byly prostě nemožné.