ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Moralistní nic
Havlovo kázání o morálce k mladým manažerům na konferenci SEYS 2006 se nedá zcela přesně přirovnat ke kázání polního kuráta Otty Katze ke kriminálníkům, tím spíš ne, že v něm byly i rozumné pasáže. Úmysl vlády obnovit plundrování severních Čech je skandální a šokující a Havel má plnou pravdu, když říká, že "ztrátu, kterou znamená zničení kusu naší vlasti žádný účetní nevypočte". Zajímavé byly i jeho zmínky o limitech rozšiřování EU a o světě složeném z civilizačních okruhů. Zato jeho hřímání o "postmoderním nic" skladovacích ploch a jednopodlažních továren kuráta Katze připomínalo. Moralista je komický, když jeho život je v rozporu s kázáním. Dokud Havel hlásal morálku z komunistického žaláře, byl to v pravém slova smyslu muž s pochodní. Po převratu, na němž má nepochybnou a nezapomenutelnou zásluhu, se ale on sám stal součástí establishmentu euroatlantického civilizačního okruhu. I jeho osobní bohatství stojí a padá s bohatstvím společnosti a s tím, co nazývá "postmoderním ničím". Není to od něho zrovna fér vysmívat se "podivným sídlištím, které si hrají na vilky". Majitelé těchto pseudovilek by možná rádi s Havlem měnili za jeho luxusní prvorepublikovou vilu v Dejvicích. Závidět mu ji může jen nenávistník a hlupák, nicméně trocha skromnosti a sebesoudnosti by k ní taky mohla patřit. A nazvat supermarket "chrámem konzumu", to je šestáková moralistní floskule, ze které bolí zuby. Jako alternativu Havel nabízí? Zase tu napůl vyjedenou špinavou sámošku na rohu?

Takhle jsem to napsal do Lidovek a ještě dodám, že je mi to všechno moc líto. Osobně mě moc mrzí, že se Havel nechává strhnout k proslovům, které tak kontrastují s jeho životní praxí. Ale budiž, na tom by zase nebylo nic tak kromobyčejného, takoví byli salónní levičáci vždycky. Ale mrzí mě ten propastný odstup od reality na jedné straně a neúcta k lidem na druhé straně. Vždyť sám přece musí vidět, že lidé se mají líp než kdykoli před tím. Mají na to právo, nebo nemají? Je hezké horovat proti automobilům (pak ovšem sám musím chodit pěšky a ne vozit se offroadem Mercedes), ale i tak si musím položit otázku: kdo má právo na jízdu autem? Každý? Pak musím připustit, že ho každý chce a měl by na něj mít práco si ho dopřát, když na něj má peníze. Nebo jen někdo? A jsme ve víru s vyústěním v průseru - kdo bude rozhodovat, zdali soudruh má nebo nemá nárok?
Chrámy konzumu... Můj ty bože. Mají ti lidé právo výběru zboží? Ten obchoďák je v podstatě vyústění výrobní linky. Kdo nakupuje jednou za týden, 10 dní v hypermarketu, v úhrnu zřejmě spotřebuje méně času na nákupech, než když stál denně ve frontě. Jsou na to nějaké výzkumy? Je to samozřejmě můj odhad založený na osobní, možná zkreslené skutečnosti.

Prostě já nevěřím na hodnotný život bez prosperity, jelikož nevěřím v něco trvale udržitelného: buď se jde nahoru nebo s kopce. Vždycky to tak bylo, proč by to mělo být jinak teď?