ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Rada ministrovi
Do čeho cpát peníze bude uvažovat vláda, která bude rozhodovat tento týden o osudu Philipsova provozu v Hranicích na Moravě. Pokud mluví ministr Urban pravdu a opravdu se investiční pobídka "několikanásobně vrátila" (jde o miliardy: kolik se vrátilo, co je to "několikanásobně" - nebo pan ministr jen tak plácá?), pak by mohla nad provozem pokrčit rameny, tím spíš, že jedná s "několika potenciálními zájemci". S nimi by měl jednat především Philips, ale budiž - na pořadu dne je mimo jiné i otázka, zdali je výroba vakuových obrazovek perspektivní. Že se teď ještě prodávají a vyrábějí vakuové obrazovky pro televizory neznamená, že jsou perspektivní. Komunisty řízená Tesla vyráběla jako jedna z posledních na světě černobílé televizory a v politbyru si možná soudruzi blahopřáli, jak dobrý kšeft dělají. Ministr Urban, pokud tedy obhajuje "perspektivnost" vakuových obrazovek, jedná přesně v tomto duchu. Morálně zastaralé produkty se prodávají za stále levnější peníze, až na hranici rentability. Finanční injekce mohou tu agonii prodloužit. Ministr Urban ujišťuje veřejnost, že injekční kůru aplikuje jen pod podmínkou, že holandská centrála peníze nevysaje (jak tomu chce ministr Urban zabránit) a že továrna předloží podepsané ziskové zakázky. Pod jakými zárukami? Až ministr Urban spatří perspektivu "zaručených zisků" pro budoucí podnikání, nechť praští ministrováním a vrhne se tím směrem: bude to užitečnější pro něho i pro zemi, v níž ministruje.

Je to šílené
Česká Veřejnoprávní televize informovala užaslou veřejnost, že podle policejních odposlechů si šéf národního bezpečnostního úřadu Mareš telefonoval s gangsterem Vladislavem Větrovcem o tom, jak se napojit na úřad prezidenta - a v pondělí kluše zmíněný šéf NBÚ k Paroubkovi na kobereček. Šílené ale není jenom to, že se toto může stát. Šílené je, že kauzu otevřou až novináři, stejně jako případ - z poslední doby - Stanislava Grosse nebo Michala Boba Krause, obchodníka s Afrikou prostřednictvím konta své matky. Policisté se zabývají jinými věcmi.
Před patnácti lety jsem žertem tvrdil, že tisk je jediná fungující demokratická instituce v zemi. Po patnácti letech to musím opakovat, ale už se mi nějak nedaří o tom žertovat.

Včera jsem četl
Ptal se Vili Buchert šéfa komunistů Filipa (v Mf Dnes) na lidi zavírané za komunistického režimu. Filip mu odpověděl, že o žádném takovém případě neví, ale zato že jsou lidi za své názory zavíraní dnes. Až Viliho potkám, zeptám se ho, jestli se mu při tom Filip díval do očí, když to říkal, a taky se ho zeptám, jestli se po tom rozhovoru nešel na záchod vyzvracet. Je mi stydno a úzko když si uvědomím, že žiju v zemi, kdy stranu tohoto člověka volí jeden volič z pěti.

JAK ŽIVOT JDE: Sloučím dvě rubriky, Rodinu a Psí příhody
Už dělám Psa deset let a v poslední době mi připadá, že je to furt dokola. Takže jsem se rozhodl - především: soustředit se zda na Hyenu. Takhle nějak vypadal Pes na svém začátku a já byl nejspokojenější, třebaže jsme měl pár set čtenářů, kdežto dneska je na Velkém Psu pětadvacet tisíc lidí denně. Jenže když čtu komentáře pod těmi články, je mi z toho většinou šoufl a říkám si, Neffe, má smysl ještě vůbec něco psát? S kým to vedeš dialog? Ke komu se obracíš?
Nějaká marnost mě z toho vzala. A taky do značné míry zhnusení a krapítek lítosti v tom bude.
Takže se soustředím tady na Hyenu a budu tu s vámi, co Hyenu čtete. Jirka Wagner vybere dvakrát do týdne The Best of the Hyena a šoupne to do Velkého Psa a bude pokoj.
A budu tady psát, tak, jak mě bavilo tenkrát, a když napíšu v prdely tak nebudu nikomu vysvětlovat, že vím, jak se to píše správně a že jsem měl vždycky z čédiny jedničku. Tenkrát, když jsem chodil na Žižkově do školy - onehdy mi napsal někdejší spolužák Angel Makovský. Četl minulý pátek mé povídání o tramvaji a připomněl mi, že dřív měly tramvaje před sebou smetáky. Jak by nepřipomněl, jemu takový smeták zachránil život, když jsme my desetiletí blbečkové pořádali tahanici o šálu na ulici a Angel pod tu tramvaj spadnul a bez smetáku by to dopadlo hůř než špatně.
Takže zítra zase nashledanou. A tak už napořád.