RODINA A PŘÁTELÉ: Ve Zvoli se cvičí wu-šu!
Přišlo nové číslo Zvolských novin a tam bylo povídání o tom, že se zde otevírá kurz základů čínského bojového umění! Už deset let jsem nestál v karate dójó a měl jsem tedy všelijaké pocity, když jsem se postavil... ne sice na tatami, ale na koberec v sálku místní mateřské školky. A dójó se tomu neříká a kdo se chce poklonit těloctvičně (jak se to dělá v karate dójó) je vystaven udiveným pohledům, případně politování ze strany čínských bojovníků, kteří se dívají na surové karate s despektem. Šli jsme s Ljubou - to je ostřílená bojovnice wu-šu, cvičí už spoustu let a umí ty šíleně dlouhé a složité sestavy (v karate se tomu říká kata). Bylo nás tam celkem osm, já byl jediný mužský. Taková je dnešní doba, chlapi sedí u piva, ženské se zabývají bojovým uměním. Před kurzem pro dospělé byl kurz pro děti. Když jsme do sálku přišli, dětičky tam ještě cvičily, mohli jsme je deset minut pozorovat. Mistr na ně byl laskavý, nijak je necepoval, šlo mu hlavně o tom, aby je to bavilo a naučily se pohybovat. Vydejchaly místnost do mrtě, je to k nevíře, jak děti (a psi) dovedou vydýchat i rozlehlou místnost.

Ljuba si cvičení pochvalovala. "Byla tam neuvěřitelně intenzivní síla čchi," říkala.
Já tedy spíš cítil ten smrádek po dětičkách, ale musím připustit, že jsem ve věci wu-šu absolutní novic. Těším se na příští pondělí, půjdeme znovu. Cvičí se taky ve čtvrtek, ale to jedu s Ljubou do Hradce Králové, takže nemůžu. Jak je to s čchi nevím, ale je fakt, že v noci na dnešek jsem po delší době pořádně spal. O pokrocích ve věci wu-šu podám příště zprávu.

PSÍ PŘÍHODY: Také Iris už je očkovaná
Bart má očkování za sebou už víc než měsíc. Iris sice měla ještě čas, ale než na to pořád myslet jsme šli raději s mírným předstihem. Iris lezla do auta v radostném očekávání výletu a tvářila se vcelku vlídně i na zbraslavském náměstí. Veterina je hned u zastávky autobusů, jde se do dvora a vzadu je úhledné, pěkně omítnuté a olíčené stavení a tam je naproti dveřím váha a vedle dveře do ordinace.
Přede dveřmi Iris pochopila, která bije a pokusila se zapustit kořeny z tlapek do země. Ani ten nejtvrdší letošní mráz ji nedokázal roztřást tolik, jako děs z veteriny. Klepala se a cvakala jí zuby. Pan doktor jí poslechl srdíčko. Možná bylo ne zcela nezbytné si na to brát stetoskop, ten tlukot byl možná slyšet až na náměstí. Nepomohlo chlácholení a ani piškoty nefungovaly jako sedativum.

Iriska dostala dvě injekce a navrch jsme si odnesli tabletky pro odčervení. Zato dostala nový plíšek na obojek. Loni to bylo červené srdíčko, letos je to mosazná známka.
Takže až uvidíte psa s mosaznou známkou, s klidným srdcem se nechte kousnout: ten dobrák je očkovaný proti vzteklině.