RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - King Kong
Já úplně zapomněl poreferovat o King Kongovi, a viděl jsem ho už déle než před týdnem! Je to King Kong jak má být a bude trvat třicet let, než ho zase někdo překoná... Peter Jackson, režisér trilogie Pán prstenů, si věru neudělal ostudu. Pojal King Konga s plnou úctou a pokorou k předloze, která vstoupila do filmové klasiky. Myslel jsem při tom na české tvůrce, kteří k látce vždy přistupují "chytře": když mají natočit Casanovu, tak jako starého dědka na vejmiňku v Duchcově. Když Čachtickou paní, tak to má být ušlechtilá dáma se sklony k dobročinnosti.
Jackson se nerozpakuje předlohu vzít a znovu natočit s plným nasazením všech prostředků moderní tvůrčí dílny. Vytvořil opus trvající tři hodiny a teď záleží jen na divákovi, s jakou mírou předpojatosti usedá do křesla multiplexu.Ano, je to cirkus. Ano, čekáme, že osmimetrový veleop si oblíbí platinovou blondýnku (Naomi Watts), třebaže jich před tím už hezkou řádku odživotil, jak patrno z hromady kostí a lebek. Víme, že ho sestřelí z vrcholku Empire State Buldingu. Ale v cirkuse také víme, že v manéži budou žongléři a krotitel a šašek Pane židiteli! Kdo chce býti kritikem, v tříhodinovém filmu najde spoustu látky k ofrňování. Kdo chce být dítětem a je připraven podlehnout kouzlu, má volný prostor.

Naomi je skvěle lepenková, jako andílek ve vánoční výloze - jak s e pohybuje v bílých šatečkách a kutálí se z vrcholků hor skrze roští a chrupy jurských veleještěrů bez jediné oděrky. King Kong je pohybově a mimicky úžasný (někde uvnitř té potvory je Andy Serkis, oživitel Gluma z Pána prstenů). Chudák Adrien Brody hraje nevděčnou roli hňupa scénáristy, který je na výpravu v podstatě odvlečen a podaří se mu celou dobu nezasáhnout do průběhu událostí.

Úvodní třetina se odehrává v New Yorku za krize ve třicátých létech - je to stylizovaná realita dávno minulého světa, která připravuje půdu na finále, které se odehrává zase v New Yorku, při "lovu na Konga". Závěr se odehrává v zimě. Musí to být kvůli vrcholné "milostné" scéně mezi blondýnkou a opicí.
A pak přijdou dvouplošníky a udělají se vším konec.
Na shledanou za třicet let, kéž se najde někdo tak tvůrčí, jako Peter Jaskcon!

PSÍ PŘÍHODY: Někdo mi musí dosvědčit, že za to nemůžu
Ani Bart, ani Iris mi nevěří, že nemůžu za sněžení. Vždyť už dosněžilo, jak to, že sněží znovu, pane? To nemůžeš dávat pozor, říkají jejich oči. A že se rozsněžilo pořádně! Tady u nás na Vídrholci jsou ulice pokryté ledem a člověk už vidí, kudy se dá chodit po holinách suchého asfaltu. S tím je konec a dokonce i psům se rozjíždějí nohy.
Naštěstí, když už se zdálo, že budu zapsán černou křídou do psího komína, se na obzoru objevila černá tečka: kocour!
Iris prý hůř vidí a Ljuba se strachuje, jestli nedostává zákal. Nezdá se, že by dostávala cokoli, leda snad nějakou dalekohledovou oční vadu. Sotva se kocour objevil, vystřelila. Najednou sníh nevadil. Najednou led neklouzal. Hnala se jako Pendolino (tak tohle je opravdu špatně volený příklad) a kocour, aby se zachránil, vylezl po žebříku do patra! Nikdy bych nevěřil, že kočky lezou po lidských žebřících. sousedů zřídili jejich regimentu koček prkno s příčně natlučenými špalíky, ale to nebyl pravý žebřík. Kdežto tohle byl žebř jak má být. A kocour ho zvládnul.
Jak se asi dostane dolů? Sleze? Skočí?
Kdybych nějak vystrčil Iris nahoru na tu půdičku, bylo by asi po přemýšlení.
Tak daleko ale moje sklony k experimentování nejdou.
Musím jít uklízet smích a pejskové budou asistovat.