RODINA A PŘÁTELÉ: Dostal jsem pozvánku na diskusi o feminismu
To je téma, o kterém lidé - a muži obzvláště - rádi hovoří. Má smysl? Ovšem, že má smysl, pravím já, napravený mužský šovinista! Ta pozvánka mi připomněla jinou pozvánku, před mnoha lety, více než deseti, kdy mě taky takhle pozvali do Violy a já tam šel jen kvůli mé kamarádce spisovatelce Saše Berkové. Přišel jsem tam, jako správný mužský šovinista, poněkud podroušený a rozhodl jsem se chovat zpupně a podle toho to taky dopadlo. Však jsem jim to těm feministkám tam taky nandal a lidi se smáli a byl jsem mužsky šovinisticky pyšný.

No a pak se mi to rozleželo v hlavě a došlo mi, že jsem se choval jako totální idiot a zpytoval jsem se a přemýšlel o tom, že ten feminismus je vlastně pozitivní věc.
Uplynulo několik let a četl jsem pak článek od jedné paní feministky a ta mě tam uvedla - plným právem - jako příklad totálního mužsky šovinistického idiota. Patří mi to! Napravený nenapravený, neměl jsem se chovat zpupně.
Na tu povídání o feminismu ale nepůjdu. Jednak je zima, a dvojak hrozí nebezpečí, že bych se mohl převrátit na druhou stranu a byl by ze mě zase ten zpupný mužsky šovinistický idiot.

PSÍ PŘÍHODY: Zimomřiví psi
Nadále mrzne až praští. Nemusí mi to zas tak moc vadit, nosím kabát "les a lov", pod něj námořnický bretonský svetr, pod ním flanelovou košili, gatě, tlusté fusekle a boty pohory. A pejskové? Bart se tváří nevlídně na náznaky, že by se mělo jít ven. Vystrkuje čumák ze dveří,jako by to byl nějaký velmi citlivý teploměr a musí to být velmi silné vnitřní popudy, které ho přimějí k exkurzi do zimy a pak se hned vrací a s viditelnou úlevou ulehá na pelech, z něhož dekorativně spouští packu dolů na znamení velké psí pohody.

Iris si počíná podobně. Je ale čilejší (třebaže není o moc mladší, o pouhý rok, přičemž Bart nešediví a lidi mu hádají čtyři, kdežto Irda je šedivá psí dáma). Šmejdí a zkoumá,zvláště pak je zvědavá na to, co se děje u domů, kde nemají kolem pozemku plot (je jich tu v sousedství několik. Jsou tu i prázdné neoplocené parcely, ale ty Irda nenavštěvuje. Zřejmě potřebuje člověčí přítomnost. Prostě, zvědavá ženská, která ráda strká doslova nos do cizích věcí. Na prázdné parcele není, kam ho strkat.

A tak vratce kráčíme teď už po ledu, sníh na silnici buď roztál a vypařil se a zůstal holý asfalt, nebo se spekl do podoby černého ledu. Bartovi i Irisce občas ujedou packy, ale nezdá se, že by jim to vadilo.
Závěrem něco upřímnosti: jsem rád, že se mohu sám před sebou na něco vymluvit, že jdu domů tak brzy! Je mráz, co by člověk a psi tam venku dlouho pohledávali.