ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tři dny stávky
Dovedete si představit, že by stávkovali majitelé železářství? Nebo obchodníci se zeleninou? Nebo že by se zavřely na tři hodiny obchody s botami? Já si to dovedu představit. Kdyby existoval socialisticky řízený obchod s botami, ke konfliktům by došlo velmi snadno. Za komunistů obchodníci s botami nestávkovali, protože kdyby někdo stávkoval, zavřeli by ho za protistátní jednání, to zaprvé, a zadruhé, vedoucí "prodejen s obuví" byli lhostejní socialističtí námezdní pracovníci a bylo jim všechno jedno.

Teď budou stávkovat lékárníci. Panu Rathovi ani panu Paroubkovi škodu nezpůsobí, znepříjemní život jen zákazníkům, kteří půjdou pro svůj acylpyrin zbytečně.Je těžké k tomu zaujmout stanovisko. Není pravda, že "lékárníci mají marži 29 procent", jak se ukázalo. Třebaže to Rath tvrdí a uvěřil jsem tomu i já a psal jsem o tom (za což se omlouvám), ve skutečnosti se marže lékáren, tedy koncových prodejců, pohybuje mezi 12 až 15 procenty. Je to tedy polovina toho, čím operuje Rath. Jiná věc je, že v jiných oborech jsou marže mnohem menší. Je dvanáctiprocentní marže skutečně tak malá, že by lékárník musel zavřít krám?

Není divu, že ani jedna strana, ani druhá otevřeně neinformují občany. Občané jen platí, na jedné straně nemocenské pojištění (oni i zaměstnavatelé), na druhé straně platí za mnohé léky. Problém je v tom, že v našem zdravotnictví dominuje socialistický systém. Takzvané pojištění je fakticky daň (protože je to povinné, musí se to platit, ať to platí kdokoli, vynuceně, a je jedno, jak se to jmenuje) a suma toho, co se platí, se přerozděluje podle vyhlášek. Ty vyhlášky jsou nutné, protože jinak by panovala obrovská zvůle a lékaři podplacení dýlery by předepisovali léky horem dolem. Už teď předepisují. Při větší - aspoň - spoluúčasti by nejlepším kontrolorem byl pacient. Takhle je všechno socialisticky každému jedno - doktorovi jako pacientovu.

Jedno je jisté, tříhodinová protestní stávka nevyřeší vůbec nic. Rathův úmysl "šetřit" je možná dobře míněný, ale za socialismu jsme podobných reforem zažili mnoho. Páně Rathův chozrasčot nic nepomůže, jako nepomohl komunistům - protože socialistický systém čehokoli je naveskrz špatný a osudově, principiálně nefunkční.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jizerská padesátka
Ne snad, že bych ji běžel! Ale Ljuba běžela její mírnější verzi "Jizerskou pětadvacítku". Jde o závod v běhu na lyžích, účastní se profi i amatéři, letos jich bylo 4122 dohromady, těch co běželo 25 km bylo cca 700. Počasí bylo úžasné - modré nebe, ráno sice kos, ale před polednem se oteplilo. Všechno fungovalo, dráha byla upravené, každý účastník dostal pytel se vším potřebným, nálada surová. Moc mě mrzelo, že jsem tak nejapný nelyžař - v sobotu jsem to zkoušel na běžkách a největší výkon jsme podal, když jsem sebou seknul, lyže mi ulítla a jela, bestie, úplně pomaličku a okraj cesty, tam se zastavila, chvilku přemýšlela, pak se nachýlila přes okraj a šup, spadla do hloubky asi tří metrů do míst, kde pod cestou jde potok.

Takže ještě prozradím, že Ljuba byla v pětadvacítce na 563. místě časem 2.19.

Fikaně bylo vymyšlené načítání dat. Každý závodník měl na startovním čísle dva papírky s čárovým kódem. Jeden odevzdal při startu a druhý mu pomocníci utrhli při dojezdu a předali kontrolorovi, který kód načetl normální čtečkou, jakou známe ze sámošky. Příště to ale už budou čipy, takže bude stačit, aby borec projel rámem a už bude načten. Ochránci lidských práv budou vřeštět, že je to omezování občanské svobody a budou se poutat řetězem k toaletě ToiToi.

K počítačovému zpracování ale jede půvabný detail.
Závod měl moderátora či kecátora, prostě pána, který ustavičně promlouval do tlampačů - věru nezáviděníhodná funkce. Musela mu z toho jít hlava kolem. Kam až zašla, o tom svědčí jeho výrok (volně interpretuji, smysl je zachován:

"A už tu máme počítačem zpracované pořadí vítězů. Počítač pracoval výborně a pořadí vyhotovil výtečně, bohužel se neshoduje s pořadím, v jakém závodníci přijeli do cíle."
Takto ale pracuje každý počítač, přinejmenším občas!