RODINA A PŘÁTELÉ: Když padne hrůza
Zima je nebezpečné období pro lidi i pro zvířata. Každou chvilku z rozhlasu slyším, že D1 je zablokovaná, že tam a tam se stala tragická nehoda... Jenže to je všechno "rádio", to se stalo někde daleko, jinde, ve virtuálním světě médií.
No a jedu poklidně podél Vltavy do správkárny, abych se tam pochlubil ťuknutým zrcátkem, a najednou vidím: hasičské auto. Pak druhé. Na loučce u řeky policejní vrtulník. Jede sanitka. Před domkem stojí lidé a někam se dívají. Přijíždí televize.
Někdo vjel autem pod vlak. Pod ten náš vláček motoráček, který se sune nulovou rychlostí do Vraného a pak někam na Sázavu, místní vláček kodrcálek. Stačí chvilka nepozornosti.
Stalo se před lety mému kamarádovi Kováříkovi, že jel na Pionýru a nedal mu přednost dědek s moto-trojkolkou zvanou "splašený montgomerák" neboli Velorex. Dohromady se nic nestalo. Můj kamarád vstal a dědek se vysoukal z Velorexu. Omlouval se vysvětlením:
"Víte, já tudy jezdím pětatřicet let, ale vy jste tudy ještě nikdy nejel!"
Což byla svatá pravda.
Jezdíme dnes a denně po známé silničce a nikdy se tam nic nestane. Až pak přijde ta jedna jediná vteřina, která to všechno zkazí.
Snažím se tu psát něco aspoň minimálně veselého, ale dneska by to nebylo upřímné.
A to ťuknuté zrcátko? Musím s ním do značkového servisu. Kdepak jsou ty doby, kdy bych si nechal u sklenáře přiříznout nové!

PSÍ PŘÍHODY: Nadchází hodina očkování
Už brzy půjdeme s pejsky na očkování. Blažení pejskové, jelikož nepojedli ze stromu poznání! Však by pojedli, kdyby na tom bájném stromě v zahradě Eden rostly buřty anebo aspoň sušenky zvané bebéčka, to by přinejmenším Iris byla schopná skákat do závratné výšky a poznala by, zač je toho loket - božího hněvu.
Leč historie šla jinudy a ze stromu poznání pojedli Adam s Evou, takže ve výsledku se očkování bojíme my a ne pejskové.
"Musíme jít s pejskama na očkování," říkáme si každý den a myslíme na to, jak se kalendářní datum blíží datu v očkovacích průkazech.
Zavedli jsme simultánní očkování Barta s Iris, protože oni tvoří dvojku a jeden jistí druhého. Bart se očkování nebojí, dokonce si ani nevšimne, že ho někdo někde vzadu štípnul do kožichu. Zato Iris se bojí strašlivě a kdyby u Pelhřimova během očkování zahřmělo a ještě někdo vystřelil rachejtli, možná, že by ji trefil šlak.
Takže to všechno rozebíráme a strašíme se, že Irda bude šílet a že třeba ta její nervozita přejde na Barta a on taky zpanikaří a na stará kolena se z něho stane strašpytel.
Jeden můj známý tomu říkal "syndrom vlaku".
Nepříjemnost se blíží, jako když přijíždí vlak do stanice, najednou je ho plno, je obrovský a zakrývá náš obzor a pak odjede a mizí a je maličký a nakonec není vůbec.
Už aby to bylo.