ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Tlustý vyvracel fámy
Se sociální demokracií jsme se nedomlouvali, nedomlouváme se a domlouvati se nebudeme - o volbě Miloše Zemana, prohlásil za Občanskou demokratickou stranu Vlastimil Tlustý na dnešní tiskové konferenci. Reagoval tak na zvěsti či fámy, že se část ODS domlouvá s částí sociální demokracie a částí komunistů, že společně - tyto části poslaneckých klubů - prosadí Miloše zemana do úřadu prezidenta republiky. ODS za to dostane post předsedy poslanecké sněmovny, protišpidlovské křídlo se zbaví nepřítele a komunisté se zase posunou o kousek k vidině podílu na moci. Toto jsou fámy, které, opakuji, Vlastimil Tlustý jednoznačně odmítl. Kolem zvolení prezidenta ještě spatříme hodně dramat a rituálních tanečků, bude hodně fám a bude hodně příležitosti k popírání a vyvracení. A což teprve, až nějaký prezident zvolen bude!

RODINA A PŘÁTELÉ: Blamáž u kasy
Nakupování je mnohdy provázeno drobnými nepříjemnostmi - přičemž samo placení pokládám za velkou nepříjemnost. Nejraději platím kartou. To se jen vrazí kartička do mašinky, pak podepíšete certličku a zboží je vaše. To je příjemné obzvlášť v cizině, protože vás to ušetří bolestného přepočítávání 18 euro krát třicet, hýml, to je pět set čtyřicet korun za blbej voběd!

Ráno chodím do sámošky pro chleba a sýr a sem tam něco na přilepšenou, jako je kečup a marmeláda. Skočím do Káčka, div ne v pantoflích, dozadu posadím Barta, udělám svůj pidinákup (Bart dostane rohlík jako prémii, že mě chtěl doprovodit, vždycky mě chce doprovodit, i kdyby to byla výprava do podsvětí, kterou bych vcelku rád podstoupil, kdyby to mělo smysl) a o pět minut později už sedím doma u kafe.

Dnes to bylo trochu komplikovanější.

"Sto čtyři koruny," řekla slečna pokladní.
Já třímal v ruce stovku.
To se stalo bezprostředně po tom, co nějaká ženská měla sáhodlouhý nákup a platila nějakou kartou s výhodami a slevami a prémiemi a bonusy, prostě - s tím vším, co chlapové obvykle pomíjejí a velkoryse nad tím mávají rukou.
"Skočím si do auta," řekl jsem.
Ve dveřích mají auta kapsu a v té kapse mám plán Prahy, drobné mince, všelijaké papírky, šnuptychl a drobečky. Nasbírám tu čtyři koruny?
Zásoby pro zlé časy se vyplácejí. Byly tu čtyři koruny.
Vrátil jsem se dovnitř. U kasy vznikla fronta. Všichni ti lidé měli nabité šrajtofle prachama. Dívali se na mě očima vřelýma jak desetníky.
"Musel jsem si do auta pro peníze..." opakoval jsem na omluvu.
Nikdo neřekl nic nahlas, ale ty oči, ty hovořily výmluvně:
Do auta... Pche... My víme, že jsi šel šacovat popelnice...

PSÍ PŘÍHODY: To není legrace, Barte
Bart miluje legraci a za legraci pokládá všechno neobvyklé, co provedu. Samozřejmě, všechno co je vidět - ještě se nestalo, že by mi nahlížel při práci přes rameno a že by nadšením zavyl, když by se na monitoru počítače objevilo něco mimořádně ftipného.

Legrace je, když vezu na kolečku spadané listí, legrace je, když snímám z věšáku čepici, legrace je, když si beru klíče a obouvám se, legrace je, když lezu po žebříku.

Venku je kluzko a s Bartem chodím na procházku ve velmi ochozených camelkách polobotkách. A tak se někdy stane, že klouznu - to je psík v sedmém nebi! A kdybych si nabil hubu, to by teprve bylo jásotu.