ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Generálové mimo bitvu
Zatím to vypadá, že se demonstrantů proti zasedání NATO v Praze sejde míň, o to víc máme chytrých lidí, kteří vědí, jak je to všechno špatně uspořádáno. Zvláště pak kolem bezpečnostních opatření se vede veletok chytrých řečí. Opatření jsou především hysterická, předimenzovaná, okázalá, zbytečná. Pražané rezignovali na své město a odjeli a předali ho do rukou cizácké návštěvě. A tak dále.

Je to radost pozorovat, kolik chytrých lidí kolem sebe máme, lidí kteří všechno tak dobře vědí. Jen jedno se od nich nedozvídáme: jak se to mělo dělat jinak? Prostory kolem Kongresového centra a dalších míst kde se budou účastníci summitu scházet jsou uzavřeny a smějí tam jen lidé, kteří v těch místech bydlí. Jak jinak? Nemají být uzavřeny? Při všech setkáních podobného druhu (a v takovém rozsahu jich nebývá mnoho) uzavřeny jsou. Jaké je jiné řešení?

Hysterická opatření: copak je to hysterické opatření a jaké je nehysterické? Proti demonstrantům je přichystáno tři a půl tisíce policistů. Jaký je správný počet? Dva a půl tisíce? Tři sta padesát? Anarchistický předák Jakub Polák řekl tisku, že podle jeho očekávání se dostaví méně demonstrantů, mimo jiné z obav před policií. Z toho by se tedy dalo soudit, že je počet policistů správný. Toto napovídá zdravý rozum, ale generálové mimo bitvu mají vyšší rozum. Oni prostě vědí, že opatření jsou hysterická.

Lidi prý rezignovali a odevzdali město cizákům. Nikdo nemá k disposici žádná čísla ukazující na to, že se omezuje provoz v továrnách, že se město vylidňuje. Je pravda, že lidi začali míň jezdit autem, ale to je vcelku rozumná reakce. Hysterie nehysterie, delegace se budou v kolonách pohybovat centrem města a to samozřejmě dopravu omezí. Na tom nezmění sebevíce bystrý gigant ducha. A není třeba geniality závěru, že radši nechám auto doma, než abych riskoval hodinová lelkování v zablokovaném provozu.

Demonstrace síly... Musím se tomu označení smát, když vidím naše policaty, jak si to prdlají Prahou na motocyklech, jež firma Honda vyvinula pro rozvážku pizzy. Přál bych generálům bez bitvy, aby někdy viděli demonstrace policejní síly třeba v Paříži, když nastoupí do ulic policie, četnictvo nebo dokonce CRS, když vyjedou obrněné vozy a policajti mají na krku samopaly. To je podívaná! A je to tam každou chvíli, ne jen při shromáždění hlavounů ze 46 států.

Přípodotek závěrem: kéž vše zůstane u žehrání gigantů ducha stran hysterické demonstrace síly! Kéž se nic násilného nestane. Není podstatné, že stejní giganti ducha pak budou kvičet, že bezpečnost byla nedostatečně zajištěna. Podstatné je, že poteče krev a budou mrtví, a to je, jak upozornil i Václav Havel, eventualita ne zcela vyloučitelná.

RODINA A PŘÁTELÉ: To jsem to zase jednou vymňouk
Maličká chyba může mít nedozírné následky.
Když jedete autem, můžete chyb s nedozírnými následky udělat mnoho. Kupříkladu - chcete se nadýchat čerstvého vzduchu a pootevřete okno. To ještě není chyba. Tu uděláte, když to okno nezavřete. Stane se to chybou, pokud v noci bude pršet.
K čemuž došlo.
Tuhle chybu jsem udělal za strašná léta co se po světě pohybuju autem mockrát. Ale nepamatuju si, že bych to udělal koncem listopadu. I to má svoji logiku. Člověk otevírá častěji okno, když je venku horko a ne ve dnech, kdy sloupek rtuti vystrkuje hlavu jen opatrně, kousek nad nulovou hranici.

Není to katastrofa. Jen to se stalo, že sedadlo je navlhlé.
Ráno jsem vezl Davida nahoru na Hradčany - fotil tam v Hrzánském paláci. To je cca tři kiláky od nás tam, tři zpátky, dohromady šest a výsledek? Promočené kalhoty doslova až na kůži.
Už cestou zpátky to hodně studilo. Říkal jsem si - to vysušíš.
Vysuším? Kolikrát mám jet na Hradčany nebo kamkoli jinam, abych vysušil promočené sedadlo? Jak hluboko se voda natáhla? Kolik litrů jí tam je? To má ctihodná záď má sloužit jako nějaká sušička?
Vzpomněl jsem si, že mi tu po Míše zbyl předmět, který pravd vůbec, ale vůbec nepotřebuju: fén na vlasy.
Zkusím sedadlo vyfénovat, o výsledku podám zprávu.

PSÍ PŘÍHODY: Opatrné štěkání
Bart je kousač, není štěkač. Což neznamená, že vůbec neštěká. Není to s jeho štěkáním jednoduché.
Spolehlivě štěká ráno, když přijde pán s novinami. To ho vypouštím na zahradu a on pak pobíhá kolem vrátek a kolem venkovní zdi a hlásí do dálky, kdo je na tomhle pozemku pánem. Ale jindy?
Jako například před chvílí. Je krátce po poledni. Píši a Bart leží vedle v pokoji na pelechu. Zvenku se ozývá štěkání. Bart mírně štěkne. Pak víc štěkne. Potom hodně štěkne, vyběhne z pokoje a otevře si dveře ne schodiště.
stanu od práce a jdu mu otevřít. Jako bych ho neznal...
Bart stojí nahoře na schodišti a přísně hledí. Mlčí.
Jdu tedy dolů, on sestupuje za mnou. Nejeví velké nadšení.
Otevřu dveře a pobízím ho, aby šel štěkat ven.
Obejde mě a opatrně strčí čumák mezi mne a okraj dveří.
"Tak dobře, Barte, nutit tě nebudu," říkám mu. Zavřu dveře a vracím se nahoru. Usednu k počítači.
Teprve v tu chvíli se ozve Bartovo burácivé štěkání.
Zajímalo by mě, jestli si na to přivstal, nebo jestli štěká v leže, na pelechu.
Vstávat ale kvůli tomu nebudu.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI