The Hyena

ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zatím pod koberec

Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se zatím nedostal k prostudování auditu rodinných financí vicepremiéra a šéfa lidovců Jiřího Čunka, čteme ve zpravodajství. Zatím tedy )je to půl roku) měl jiné starosti, než prozkoumat kořeny nejvážnější krize současné vlády. Celá záležitost je hodně patafyzická. Audit dělá americká firma. Proč? Protože v českém korupčním neseriózním balkánském prostředí neexistuje subjekt, který by měl dost autority na to, aby mohl říci tak a tak a ne tak či onak. Pozoruhodný je i fakt, že se kníže Schwarzenberg takto musel angažovat. On autoritu má a v postu ministra zahraničí se zachoval doposud lépe než kterýkoli z jeho předchůdců. Co je mu do šmejdů pana Čunka? Proč strká nos do věci, která čpí na sto honů? Nejspíš trpce lituje, že do toho šel. Nicméně odsouvání rozhodnutí není žádné řešení. Ty destičky připravené americkou kanceláří asi neobsahují mnoho papírů. Jde o to je otevřít. Z ministrova zdráhání se můžeme jen domýšlet, co obsahují. Otevření destiček rovná se odpálení bomby pod Topolánkovým zadkem? Třeba ne, ale těžko si myslet něco jiného.

Nezbývá než opakovat, toto vše absurdní a pobuřující a hanebné je výsledek voleb. Nerozhodné hlasování způsobilo, že vláda stojí a padá na přeběhlících, zrádcích a padouších. Ponuré figury, o který lidé před tím nikdy neslyšeli, běhají sem a tam a v tom všem se motá slabý silný muž Čunek a Karel Schwarzenberg se bohužel o jeho sliz otřel. Takže odsunul vše prozatím pod koberec.

JAK ŽIVOT JDE: Jak na vodě, tak na souši
Ještě jsem se tu nezmínil o žádné příhodě z dovolené - a byl jsem pryč celých čtrnáct dní! Jistě nečekáte, že tady budu vykládat, jak bylo hezky na Korsice (a opravdu tam bylo moc hezky!). Takže sůpíš se zmíním o nějakých těch iksech a podgerovinách.
Ta dovolená se odehrála na moři, tedy na plachetnici jménem Meguem, na níž jsem se plavil spolu s Ljubou a sedmi dalšími kamarády. Loď řídil kapitán Bobeš Haizler - podrobnosti viz web Acrux Clubu.
Takže jednou jsme s Ljubou vyrazili na gumovém nafukovacím člunu na průzkum ostrůvku vzdáleného asi tři sta metrů od zakotvené Meguem. Jedeme, vylezeme, prozkoumáme, vracíme se - a sto metrů od lodi nám došel benzín. Sundali jsme kryt motoru (byl to nápad Ljuby) a veslovali tímhle plechovým výliskem. Pachtili jsme se zrovna kolem jiné zakotvené plachetnice, loď byla italská. Toť se ví, že zájem byl veliký, a hodní Taliáni, mořský to národ, ná radili: To musíte veslovat! Vezměte si vesla! Vesla!
A horlivě naznačovali veslování. Zřejmě mysleli, že my Středoevropané vesla neznáme.
Ale známe. Jenže je máme na palubě Meguem...
No a pak jsme se po skončení dovolené vraceli Fordem Transitem domů. Cesta předlouhá, měří 1350 km. Střídali jsme se tři řidiči. No a tak tedy mám zrovna moji dvouhodinovou šichtu. Ujmu se volantu a kouknu, kolik mám nafty. Půlku nádrže. Dobrý. Jedu, jedu, padesát kilometrům, sto, sto padesát. Kouknu na palivoměr a vidím, mám půlku nádrže. Pochvaluju si, jak ten plně naložený Transit málo žere, to je vidět solidní auto!
Jenže já nekoukal na palivoměr.
Koukal jsem na ukazatel tepoty v chladiči...
Ne, netlačili jsme Transita. Ale málem jo.