ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Topolánek a Tlustý se dohodli
Jedno je jisté - pokud takzvaná reforma veřejných financí projde hlasováním v parlamentu, je tak bezzubá, že žádný zásadní dopad mít nebude. Ani mít nemůže. Kdyby měla cíl: snížení daní, mohlo by to k něčemu vést. Jenže v okamžiku, kdy do hry vstoupily číňanské složitosti typu superhrubá mzda a návaznosti na odečitatelné položky, vznikl z toho finanční guláš, který v mnoha případech vyústí do zvýšení daní. To není výsledek zlé vůle nebo nedostatku účetnického umu občanských demokratů, je to výsledek voleb. Ta část voličů, která sází na "malou domů" z veřejných peněz je tak početná, že skutečnou reformu neumožní, takto prosté to je. Řeči o tom, že z chystané reformy budou mít prospěch "bohatí", jsou směšné nebo úsměvné, podle toho, jak se na ně chcete dívat. i skutečně bohatí by se poděkovali, kdyby měli platit oněch levicí proklínaných patnáct procent svých příjmů! Prostě by ulili peníze jinam, a mnozí z nich to udělali. Tady se nehraje o peníze bohatých, ale o peníze střední třídy, té nešťastné vrstvy obyvatelstva, která pracuje od "vidíš do nevidíš", z daní se nedokáže vyzout a nese na zádech obludné břemeno státního hospodaření. Jedno je pozitivní: že už ani ODS střední třídě nelže, že z reformy něco pozitivního bude těžit...
Rebelie skončila, zdání revoluce vyústilo do zdání shody, Tlustý bude se svými stoupenci hlasovat pro trapnost zvanou reforma, jak jsme na tomto místě předpokládali v úvodníku minulý týden. Čeká se už jen na "rebela Hovorku", lidovce, který si zřejmě usmyslel vstoupit do dějin. Až se jeho prst ocitne nad hlasovacím tlačítkem, bude zvažovat, co je blíž, zdali košile nebo kabát. Já bych u něho vsadil na košili.

Havel podpořil českou účast na kolektivní obraně
Ne úplně pozdě, ale přece jen včas podpořil Václav Havel naše angažmá na společné obraně proti sílící raketové hrozbě. Opět prokázal odvahu a schopnost jít proti proudu, tentokrát proti proudu módního pacifismu a antiamerikanismu. Podepsal petici podporující americký radar. Kdyby bylo na vybranou mezi "evropským radarem" a americkou variantou, pak by mělo smysl nad jeho krokem pochybovat. Jenže bohužel, na evropské straně převládá nejednota, mnichovanství, mnohdy servilita podpořená sobeckými obchodními zájmy velkých firem. Takže díky za jednoznačný postoj člověka, který celosvětově znamená velkou duchovní autoritu.

JAK ŽIVOT JDE: Trik nebo netrik?
Posledních 14 dní jsem pobýval v africké Keňi na fotoexpedici, pořádané agenturou African Way. Příhoda, o které chci dnes psát, se dá zopakovat kdykoli, pokud byste se náhodou vydali z Nairobi nahoru na sever do oblasti jezera Baringo. Nutně překročíte rovník, a tam to je.

Mají tam ceduli, oznamující, že tahle důležitá čára přetíná silnici právě zde. Kolem jsou nezbytné stánky se suvenýry, kde vám budou nabízet zeměkouličku opásanou rovníkem, ale co je hlavní: ukáží vám tam experiment s Coriolisovou sílou.
Gaspard-Gustave Coriolis žil na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, byl to matematik a fyzik a po něm je pojmenována síla, která mimo jiné je odpovědná za to, že vír ve výlevce se točí po směru hodinových ručiček. Jenže jen u nás, na severní polokouli. Když jsem to letos na jaře zkoumal v Kapském Městě, vír ve výlevce se točil na druhou stranu, proti směru hodinových ručiček.
Tam na silnici u cedule ohlašující rovník vám příslušnice obchodně zdatného kmene Kikujů předvede tento pokus: má misku s dírkou, v misce dřívko. Když Kikujka odejde 10 m na sever od rovníku, naleje do misky vodu a uvolní dírku, aby voda tekla do džbánku pod miskou, dřívko se začne stáčet po směru hodinových ručiček. Týž experiment zopakovaný deset metrů jižně od rovníku stočí dřívko proti směru hodinových ručiček a na rovníku se dřívko nebude hýbat vůbec.
Přál bych Gaspard-Gustavu de Coriolis, aby mohl vstát z mrtvých a na experiment se podívat, s tou výhradou, že by mohl umřít smíchem, takže jeho výlet ze záhrobí by byl kratičký.
Ledaže by mě nějaká autorita přesvědčila, že Coriolisova síla opravdu působí v rozmezí plus mínus deset metrů od rovníku.