Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.

Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).

Zlatá padesátá Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti

1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les

Škola
O škole jsem psal už jednou na začátku tohoto seriálu. Pak už ne. Je to zvláštní, protože valnou část padesátých let jsem strávil ve školních lavicích! Do školy jsem začal chodit ve Slapech v roce 1951. První třída byla samostatná a od druhé do páté to byla jednotřídka. V čele ústavu stál pan řídící učitel Komárek, říkalo se mu pane řídící. Školní nábytek, to byl nábytkářský útvar zcela specifický. Byla to lavice pro dva, napevno spojená rámem se stolem. Ten měl šikmou desku, nahoře žlábek pro tužky, na jeho dně posuvné prkno. To zakrývalo kalamáře zapuštěné do dna žlábku. Pod deskou byla police. A samozřejmě že ve třídě byl stupínek a na stupínku měl pan učitel katedru, tedy stůl o něco vyšší, než běžné lavice. Záhy jsem zjistil, že nejhůř je vidět na dění v lavici, která je nejvíc na ráně, tedy v první lavici v první řadě a snažil jsem se tam propracovat. K výbavě školní třídy patřila i skříň, ve které byly všelijaké pomůcky a hlavně velká láhev s inkoustem. Na inkoust nesměli prvňáčci ani pomyslet. První písmena jsme směli psát jen tužkou. Nedělalo mi to velké potíže, číst a psát jsem uměl z domova, s tím krasopisem to bylo horší a to mi zůstalo dodnes. Zvládal jsem vše statečně, ztroskotal jsem na písmenu C.
Prvňáčky učil pan řídící. Donesl jsem mu svůj arch s písmeny C.
"Je to špatně," řekl mi a nakreslil, jak se má písmeno C, tedy velké psací C, psát. Nebudu to natahovat. Nepovedlo se mi to ani napodruhé, ani napotřetí, nakonec jsem dostal z písmene C pětku. Nikdy jsem nepochopil, co jsem tam tenkrát tak hrozného na tom písmenu C udělal.
Po letech jsem pana řídícího potkal.
"Pane řídící, prosím, vás, nemohl byste mi říct, co jsem tenkrát tak špatného udělal na tom písmenu cé?" zněla moje pošetilá otázka.
Nevěděl, a tudíž i tento díl vzpomínání zůstává bez pointy.
2.9. 2005