|
Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
 |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Vodovod
Do vesnice Slapy se moji rodiče nastěhovali v roce 1946, někdy zjara, nebyl mi ještě rok. Bydleli jsme na kopci, v ulici, která vede od kostela do vojenského areálu Sázava. Do domu nebyl v té době ještě zavedený vodovod. Otec chodil pro vodu se kbelíky až ke kostelu, tam byla pumpa - dokonce si myslím, že tam ta pumpa je dodnes.Bylo to tak tři sta metrů, to určitě, možná dokonce, že půl kilometru. Zkuste si představit, co je to chodit pro každou kapku vody tak daleko.
Vodovod se začal stavět opravdu až v těch padesátých létech. Stavěl se svépomocí - každý muž v oblasti vsi,které se to týkalo, dostal dvoumetrový úsek, aby ho vykopal. Otec se ujal úkolu zodpovědně, jako každého úkolu, který na sebe vzal. Já mu takříkajíc pomáhal - dětskou lopatičkou jsem začal rejpat asi na půlmetrovém úseku za hranicemi našeho dílce. Samozřejmě že ten člověk co byl vedle to vzal jako že je to Neffovic díl a začal kopat až od mého vrypu, hlubokého tak dvacet centimetrů. Výsledek? Příkop měl předěl, takový val, tam, kde já jsem rejpal lopatičkou. Nakonec musel otec vykopat i to, co já tou lopatičkou začal.
Měli z toho sousedi radost. Nenáviděli tu svini intelektuálskou, seč mohli a přáli jí, aby chcípla. V roce 1954 jsme se přestěhovali do Prahy, do činžovního domu na Žižkově. Tam samozřejmě vodovod byl - ale nebylo to tehdy pravidlo. V mnoha domech, kam jsem pak chodil za spolužáky, měli společný vodovod na chodbě a nezřídka i společné záchody. Samozřejmě že se to v takových domech s hygienou nepřehánělo, však to tam taky smrdělo plísní a špínou. Když perete na valše v neckách a musíte nosit vodu po kýblech, nebudete prát denně, ani ob den, to se rozumí.
To jen dodávám, a myslím na to, když čtu bolné úvahy nad zánikem kouzla starého Žižkova.
Kouzlo? Bída a hnus to byl!
26.11.2004
NEVIDITELNÝ
PES