Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.

Hyena  Hledání: NadpisAutorText článku  Sekce: NEVIDITELNÝ PES ZVÍŘETNÍK SCI-FI Zpět na hlavní     stranu

	O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).

Zlatá padesátá Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti

1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les

Dlažba a dlaždiči
Jako obvykle se v pátek ponořím do nejistého vzpomínání na dobu padesátých let, kdy mi bylo mezi pěti a patnácti lety. Celé vzpomínání dosud vydané je k vidění zde.
Inspirací k dnešnímu dílu mi byla včerejší jízda po lokální silnici kousek od Říčan (je to jedno, kde, všude je to stejné): silnice byla asfaltová, rozmlácená. Na silnicích se za patnáct let nezlepšilo nic, nepřiblížili jsme se k běžnému západnímu standardu ani o centimetr.
Za mého dětství to jistě nebylo lepší, spíš horší. Mnohé silnice byly dlážděné kostkami. Zcela určitě byla dlážděná silnice ze Štěchovic k nám do Slap. Mám ale pocit, že jsem viděl dlaždiče dláždit silnici mezi Slapy a sousední Buší - klečeli, klepali kladívky a já na to koukal a říkal jsem si - není možné takto odklepat celou tu děsnou délku dvou kilometrů!Zcela určitě byla dlážděná silnice v Mníšku, ta nová, která vedla už kolem fabriky, nikoli centrem.
Dlaždiče jsem pak vídal hodně v Praze, po roce 1954, kdy se naše rodina vrátila do města. Divil jsem se, proč se říká "sprostej jak dlaždič" - nikdy jsem žádného dlaždiče neslyšel sprostě nadávat. Mívali na kolenu chránič s kůže a taky velmi často z pneumatiky. Klečeli a ťukali.
Pak se postupně začali vytrácet a mozaikové chodníky se začaly záplatovat asfaltem. Trvalo to dlouho, tento záhubný proces. Jednou jsem si kopal do dlaždičky cestou ze školy a jeden pán mě pokáral: "Víš, že jedna dlaždička stojí padesát halířů?" Měl pravdu, ten pán. Často jsem na něho vzpomínal, když jsem pozoroval, jak mizí mozaiková dlažba z pražských ulic, až po ní prakticky nic nezbylo.
Vrátila se až když komunisti odešli od vesla. A já si říkám - kde se vzali ti chlapi, kteří dnes dovedou takovou dlažbu vyrobit? Kde byli schovaní? Skrývali se pod placatým kamenem v posledních třiceti letech? Mnoho placatých kamenů jsem odkryl, ale žádného dlaždiče tam nenalezl...
1.4. 2005