|
Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
 |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Rádio
Otec poslouchal Londýn a Svobodnou Evropu na pětilampovce Telefunken. Její veliké zelené "magické oko" mě zajímalo podstatně víc, než nějaké "bum-bum-bum" Londýna a "Dobrou noc a pevnou naději" Svobodné Evropy. Líbil se mi záhadný otvor v přední stěně přijímače zakrytý hrubě tkanou lesklou látkou. Vyptával jsem se tatínka, proč tam ten otvor je.
"Už brzo bude na světě vynález, který se jmenuje televize," vysvětlil mi otec. "Má to být rádio, které ukazuje obrázky. V továrně na rádia už televizi zkoušejí a pořád se jim to ne a ne podařit televizi vyrovit. Takže tu díru, ve které budou jednu obrázky, zakryjí hadrem a nepovedený televizor prodají jako rádio."
Snad té volovině i věřil já určitě. Strašně jsem se těšil na okamžik, až se v továrně pokus povede a na rádiu bude místo kusu hadru obrázek.
Až to rupne
Doktor Poš a táta chodili v neděli odpoledne na návštěvu k záhadnému pánovi, který bydlel ve vile na druhé straně našeho kopce. Jmenoval se "pan prezident Košín" a já se divil, že kromě pana prezidenta, co je na známkách máme ještě nějakého jiného. Osobně na něho nemám jinou vzpomínku, než neblahou. Byl jsem jedno u Košínů na návštěvě a paní Košínová mi ukrojila chleba a namazala máslem a marmeládou. Než jsem se stačil svačiny ujmout, sežral ji Košínovic pudl. Strašně jsem brečel a nepřestal, ani když mi laskavá paní ukrojila nový chleba. Vždyť "ten můj" chleba sežral pes! Jen okrajově ke mně doléhaly řeči dospělých. Povídali si, že něco už brzy "rupne".
"Nejdéle na podzim to rupne", a když přišla zima, "podle zaručených zpráv už na jaře to rupne".
Jenže nic nerupalo.
Nedobrovolný penzista doktor Poš kouřil dýmku a nosil sebou velikou červenou krabici tabáku Princ Albert. Jednoho dne se vůně dýmky dramaticky změnila, původní Princ Albert došel a jeho místo v piksle zaujal Taras Bulba. Změna vůně odpovídala míře ušlechtilosti obou mužů, kteří tabákovému produktu propůjčili jméno. Vyrozuměl jsem, že kouř bude zase vonět lépe, až "to rupne". Už aby to bylo! Jenže vůně se ne a ne dostavit.
Cigarety
Oba mí rodiče kouřili. Patřilo to k dobrému tónu a životnímu stylu a bylo v tom ještě něco víc. Za války byla nouze o cigarety a - výslovně jsem se na to ptal - přesto nikdo z okruhu přátel mých rodičů se neodnaučil kouřit, naopak, brali by to jako osobnostní újmu a likvidaci individuality. Kouřili strašné smetí, značky "partyzánky". Zážitky z války v nich ještě hluboko vězely a šroub se utahoval a snad i další válka byla na spadnutí. To vedlo k tomu, že nedopalky nevyhazovali. Obsah popelníku sypali do plechovky, pak selektovali a čisté vajgly házeli do veliké dřevěné bedny na půdě. Až přijde válka, uvažovali, a zase nebude co kouřit, budou si balit cigárka z vajglů. Jednoho dne to přestali dělat. Uvěřili, že válka nepřijde, nebo že bude taková, pokud přijde, na ubalení cigarety nezbyde čas? Na to jsem se tenkrát neuměl a pak už nestačil zeptat.
NEVIDITELNÝ
PES