|
Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
 |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Kdy to rupne
Nevím, zdali dnešní bolševici se těší, "až to rupne". V padesátých létech to ale byla
konkrétní naděje. Jako dítě jsem to pochopitelně ani nemohl vnímat přímo, protože před
dětmi se otevřeně nemluvilo. To si rodiče odvykli už za války - příliš mnoho lidí skončilo
na popravišti kvůli tomu, že někde něco neopatrně vykládali a někdo jiný je opatrně udal.
Tatro obezřetnost se z dob nacistických celkem logicky přenesla do dob bolševických, ta
hrůza byla hmatatelná a oprávněná a je mi to k smíchu, když slýchám pošetilce - naposledy
ve čtvrtek v rozhlase - rozkládat o tom, že "u nás není žádná demokracie".
Mezi dospělými se šuškalo o termínech, "kdy to rupne", kradmo a šeptmo. Dnes se mluví a
píše o tom, že za tyto plané naděje do značné míry nesla odpovědnost tehdy Peroutkova
Svobodná Evropa. Má smysl kárat ho za jeho slogan "dobrou noc a pevnou naději"? Netroufnu
si soudit.
Jisté je, že ta naděje mnoho lidí hřála.
Mohlo mi být šest, sedm let, kdy moji rodiče zřejmě uvěřili nějaké takové nadějeplné
fámě. O Silvestra lili olovo podle starobylého zvyku, a vyšlo jim cosi jako gondola.
"Letos pojedeme do Benátek," usoudil z toho otec.
Byl jsem dost starý na to, abych věděl, že Benátky jsou na Marsu a není fyzicky možné
tam jet.
"Uvidíš. Pojedeme do Benátek."
Plynul čas a domáhal jsem se cesty do Benátek.
No, nevyšlo to. Do Benátek jsem se podíval až v listopadu 1989, kdy to opravdu rupalo.
A ještě jednu vzpomínku mám na pojem "ruplo".
V literárním kavárně seděli u stolu dva staří ctihodní spisovatelé. František Langer a
Stanislav Mojžíš Lom. U vedlejšího stolu seděli literáti nové ražby, tehdy ještě všichni
komunisté stalinisté, později všichni disidenti, poté, co je rodná strana povyházela ze
svých řad. A jeden povídal druhému:
"Vidíš, jak ti tam sedí? Když se na ně dívám, říkám si - to vypadá, jako kdyby to už
ruplo!"
Nedovedu říci, kdy to slovo vymizelo ze slovníku.
Kdy zmizela naděje.
18.6.2004
NEVIDITELNÝ
PES