Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les


Žvejkačky


Vše co nějak souviselo se Západem a s Amerikou obzvlášť bylo za mého dětství na ošklivci, tabuizováno a pronásledováno. Žvýkací guma byla pokládána za symbol amerikánského Satana.
Hledali jsme náhradní řešení. Někdo žvýkal vosk. Taky jsem to zkusil. Hned první pokus ukázal, že je to slepá cesta. Slibnější bylo žvýkání smůly ze stromů. Ta se skutečně dala žvýkat, nerozpadala se v ústech jako vosk, ale byla příšerně hořká. Na odstranění problému usilovně bádaly dvě školy žvýkačkových učenců. Jedna škola tvrdila, že hořkost je jev dočasný a odradí jen slabou náturu a že je třeba projít érou hořkosti, pak se chuť vytratí a zůstane čirá žvýkačka poskytující čistou blaženost. Tato teorie měla mnoho stoupenců. Nikomu se však nepodařilo vyžvýkat smůlu až do stavu bez hořkosti.
Druhá škola tvrdila, že hořké jsou jen některé druhy smůly a že je třeba najít strom ronící smůlu bez hořkosti. V této souvislosti byla citována svědectví různých bratranců kamaráda ze Vsetína, který má na zahradě strom ronící smůlu dokonce sladkou!

Občas se podařilo získat skutečnou americkou žvýkačku, ať už plátkovou, nebo polštářkovou.
V padesátých létech, snad až do roku 1960, přežívaly ojedinělé soukromé krámky. Na Žižkově, kde naše rodina bydlela od roku 1953, jich bylo mnoho. Někde v Kubelíkově ulici (myslím) míval krámek pan Ježek. Obchod se smíšeným zbožím, krámek to byl maličký, zasmušilý, obvykle zavřený - a za výlohou měl pan Ježek vystavené polštářkové žvýkačky Wrigley´s ! Nikdo z nás se neodvážil vstoupit. Žvýkačka volně v prodeji? Příliš krásná představa, aby to mohla být pravda.

Žvýkačky se mezi nás dostávaly výhradně dokosem - od kamaráda, od známého, od příbuzných. Žvýkačka se žvýkala v první fázi až do ztráty chuti a pak do rozpadu hmoty - po hodině, dvou usilovného žvýkání se rozpadla na gumovou drť a tu teprve bylo možno vyplivnout. O přestávkách jsme si vyprávěli, že Američané vyplivují žvýkačku hned, jakmile pozbude chuti. Je to vůbec možné? Takové mrhání hodnotami!
Běžné bylo sdílení žvýkačky tak zvaně "z huby": kamarád překousl žvanec na dvě půlky a jednu přepustil kamarádovi nebo kamarádce.
Učitelé pronásledovali žvýkání. Ve třídách bývala kamna a kdo byl přistižen, musel žvýkačku hodit do pece. Snažil se ji překousnout a zachránit aspoň zbytek. Méně dbalí učitelé jen sledovali, aby zločinec do kamen hodil aspoň něco, dbalejší podrobovali prohlídce ústní dutinu včetně úkrytu pod jazykem. Na hodinách takových nelidů bylo bezpečnější nalepit si žvýkačku za ucho.

No a nakonec se začala vyrábět žvýkačka i v Československu. První obchod, který ji prodával, byl Gastronom v Praze na Příkopech. Hned jsem tam běžel, balíček stál dvě koruny. Byla tam obrovská fronta, samé baby, frontové bojovnice. Kupovaly žvýkačky po celých bednách. Jedna si mě všimla a divila se, že nemám žádné peníze - nenesl jsem tašku, neměl jsem peněženku. Otevřel jsem dlaň a ukázal jí dvoukorunu.
"Cože? Ty chceš jednu žvýkačku?" žasla. Pak se cosi jako zastyděla, odvedla mě na začátek fronty a tak jsem zažil to štěstáí si poprvé v životě koupit žvejkačku v krámě.