Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
1/Životní styl [*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety [*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada [*] 4/ Strach / Přituhuje [*] 5/ Mandelinka bramborová [*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška [*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek [*] 8/ Zábava [*] 9/ V Praze / Žižkov [*] 10/ Škola / Školní výlet [*] 11/ Politika [*] 12/ Nábrdle [*] 13/ Žvejkačky [*] 14/ Pionýr [*] 15/ Dětské hry [*] 16/ Punčocháče [*] 17/ Tramvaje - konduktéři [*] 18/ Šumáky [*] 19/ Pražírna kávy [*] 20/ Jaká jezdila auta [*] 21/ Tři králové [*] 22/ Zmrzlina [*] 23/ Měnová reforma [*] 24/ Sodovky [*] 25/ Sportovní střelnice [*] 26/ Hračky samo domo [*] 27/ Gramofony [*] 28/ Sovětští vynálezci [*] 29/ Sovětské filmy [*] 30/ Sáňkování v Riegráku [*] 31/ Mlácení žen [*] 32/ Život na Žižkově [*] 33/ Stalinův pomník [*] 34/ Kedsky [*] 35/ Čepice [*] 36/ Závod míru [*] 37/ Muzika, písničky [*] 38/ Kupované hračky [*] 39/ Kulaci a šmelináři [*] 40/ Veřejné osvětlení [*] 41/ Trpaslíci na zahrádce [*] 42/ Stonání [*] 43/ Kdy to rupne [*] 44/ Vesnické funusy [*] 45/ Plynové masky [*] 46/ Zemědělské stroje [*] 47/ Jízdní kola [*] 48/ O mlékárnách [*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány [*] 50/ Autobusy a vlečňáky [*] 51/ Staré časopisy [*] 52/ Korejská válka [*] 53/ Taxíky [*] 54/ Telefon [*] 55/ Tělesné tresty [*] 56/ Vesmír [*] 57/ Vesmír 2 [*] 58/ Imperialisté a krize [*] 59/ Pečení chleba [*] 60/ Nudle u nosu [*] 61/ Dráteníci [*] 62/ Sportovní pytle [*] 63/ Vodovod [*] 64/ Kýnka a čeeser [*] 65/ Televize [*] 66/ Vánoce [*] 67/ Silvestr [*] 68/ Televize 2 [*] 69/ Postižení lidé [*] 70/ Auta 2 [*] 71/ Auta 3 [*] 72/ Elektrická hračka [*] 73/ Lyžování [*] 74/ Holič [*] 75/ Holič 2 [*] 76/ Kadeřník2 [*] 77/ Zima [*] 78/ Led a chlazení [*] 79/ Dlažba a dlaždiči [*] 80/ Verneovky a jiné knížky [*] 81/ Noviny [*] 82/ Řemesla - kovář [*] 83/ Přehlídka na Letné [*] 84/ Dobytčáky [*] 85/ Knížky sci-fi [*] 86/ Parní lokotky [*] 87/ Praní prádla [*] 88/ Plynové lampy [*] 89/ Chrousti [*] 90/ Spartakiáda [*] 91/ Lidské vztahy [*] 92/ Stereokino [*] 93/ Rock´n roll [*] 94/ Řemeslníci [*] 95/ Holčičí kufříčky [*] 96/ Škola [*] 97/ Mouchy [*] 98/ EXPO 58 [*] 99/ Pád Berlína [*] 100/ Šlauch od plynu [*] 101/ Reklamy [*] 102/ Les


Tělesné tresty


Čtu, že rodiče umlátí a umučí průměrně padesát dětí ročně - k smrti. Přitom tělesné tresty jsou dnes na ošklivci a nikdo slušný se k nim neuchýlí. Už dlouho ne - mám dvě dospělé děti a nikdy jsem na ně nevztáhl ruku, a jsou to oba pop všech stránkách skvělí a úspěšní lidé a jsem na ně hrdý.
Nás bili jako žito.
Dostával jsem na prdel a spolu se mnou i všichni moji spolužáci. Dostat na prdel, to byl normální průvodní jev dětství. Někteří rodiče to samozřejmě přeháněli, měl jsem spolužáka, který dostal nakládačku šlauchem od plynu vždycky, když se jeho fotr ožral a to bylo tak ob den. Pak se z něho stal policajt (z toho kluka).
Něco jako tělesné tresty ale existovalo i ve škole.
V Slapech, kam jsem chodil do první a druhé třídy, se stálo za trest v koutě, za horší prohřešek klečelo na stupínku. Někdy tam klečela třetina třídy. Na Dobříši, kam jsem chodil do třetí, nás jedna taková sadistická čuba mlátila přes prsty pravítkem. Chodili jsme nakrátko ostříhaní, a učitelé rádi kroutili krátké vlásky u uší - nebo tahali rovnou za ucho. Měl jsem spolužáka, jmenoval se Váňa, kamaráda ušatého od přírody, a toho učitelé týrali s obzvláštní sadistickou rozkoší.

Zbytek školní docházky, tedy od třetí až po maturitu, jsem si odbyl na Žižkově, v ústavu dodnes existujícím - na "Slaďárně". Tam už se netrestalo ve třídě, ale na chodbě. Učitelka vyvedla provinilce na chodbu a tam ho zfackovala a pak ho zmalovaného vrátila do třídy. Tak se to praktikovalo i ve vyšších ročnících a mizelo to až když jsme dospěli do gymnaziálního věku.

Jak se na to dívám dnes?
Nehodnotím. Doba je taková, jaká je. Nelze znovuzavést tělesné tresty. Je to minulost. Ale k rodičům něhu nepocítím, když si vzpomenu, jak do mě mydlili. I když uznávám, že to na mě asi v důsledku, sumárně, mělo dobrý efekt. I když teď momentálně nedovedu z rukávu vysypat, jaký.

23.9.2004