|
Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
 |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Gramofony
Za mého dětství v padesátých létech jsme žili ve Slapech nad Vltavou. Tatínek měl dva
gramofóny, jeden dalo by se říci skříňový, druhý kufříkový, na kliku. Hrál na nich rozbitné
desky s 78 otáčkami za minutu. Byl to gramofón elektrický, spojený s rádiem Telefunken.
Náležela k němu sbírka desek v masivních albech - pokud si dobře vzpomínám, Beethovenova
typická symfonie byla na více než deseti deskách a tak po dvou minutách deska dohrála a
bylo nutno ji otočit na druhou stranu a pak desku vyměnit.
Jenže neměnily se jen desky! Měnily se jehly. Byly to maličké jehly, v přenosce jehlu
držel magnet a šroubek. Pokaždé bylo nutno šroubek uvolnit, jehlu odstranit a nahradit
novou. Poblíž otáčejícího se kotouče byla prohlubeň podobná maličkému popelníku, tam se
dávaly obehrané jehly.
"Nikdy nehraj starými jehlami, tím se desky ničí," poučoval mě tatínek.
Jenže pak mu nové jehly došly, nové nebyly k dostání, takže recykloval ty staré, jež
moudře nevyhodil, ale schoval.
Kufříkový gramofón byl také skvělý - pouštěl jsem si na něm Hurvínka a Werichova
Čochtana, pořád dokola. Protože to byly moje desky, mohl jsem hrát se starými jehlami.
Ničilo to ty desky? Kdepak jim je dnes konec!
V druhé půlce padesátých let přišly dlouhohrající gramofóny s deskami 33 a půl otáček.
Daly se na nich hrát i ty staré osmasedmdesátky. Tatínek tvrdil, že ty staré jsou zvukově
lepší a též kvalita interpretů je lepší. K dostání byly desky s Davidem Oistrachem. Toho
tatínek neměl rád - říkal, že hraje "podle Stalinova diktátu". To mě moc zajímalo,
představoval jsem si Stalina, jak sedí za houslistovými zády a dloube ho fajfkou, kdykoli
špatně zatáhne za smyčec. Jenže, co je to platné, dlouhohrající deska, třebaže na ní hrál
Stalinův poskok, hrála dlouho, nemusel a se co dvě minuty měnit. Takže nový formát vyhrál i
v naší domácnosti.
Nový gramofón už měl hrot safírový a krabičky s jehlami jsem dostal na hraní. Poztrácel
jsem je.
A spatřil až po mnoha letech na gramofonové výstavě Až kometa šlehne nás, v únoru 2004 v
pražském Mánesu.
NEVIDITELNÝ
PES