|
Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který
mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze
zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem,
jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
|
 |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
|
|
|
|
Zlatá padesátá
Ondřej Neff: Vzpomínání na dětská léta - Slapy, Dobříš, Žižkov, jak se to uchovalo v mlze paměti
|
1/Životní styl
[*] 2/ Rádio / Až to rupne / Cigarety
[*] 3/ Mladá móda / Slapská přehrada
[*] 4/ Strach / Přituhuje
[*] 5/ Mandelinka bramborová
[*] 6/ Dobříš v padesátých létech / Malířka Myška
[*] 7/ Zlý kluk Kadeřábek
[*] 8/ Zábava
[*] 9/ V Praze / Žižkov
[*] 10/ Škola / Školní výlet
[*] 11/ Politika
[*] 12/ Nábrdle
[*] 13/ Žvejkačky
[*] 14/ Pionýr
[*] 15/ Dětské hry
[*] 16/ Punčocháče
[*] 17/ Tramvaje - konduktéři
[*] 18/ Šumáky
[*] 19/ Pražírna kávy
[*] 20/ Jaká jezdila auta
[*] 21/ Tři králové
[*] 22/ Zmrzlina
[*] 23/ Měnová reforma
[*] 24/ Sodovky
[*] 25/ Sportovní střelnice
[*] 26/ Hračky samo domo
[*] 27/ Gramofony
[*] 28/ Sovětští vynálezci
[*] 29/ Sovětské filmy
[*] 30/ Sáňkování v Riegráku
[*] 31/ Mlácení žen
[*] 32/ Život na Žižkově
[*] 33/ Stalinův pomník
[*] 34/ Kedsky
[*] 35/ Čepice
[*] 36/ Závod míru
[*] 37/ Muzika, písničky
[*] 38/ Kupované hračky
[*] 39/ Kulaci a šmelináři
[*] 40/ Veřejné osvětlení
[*] 41/ Trpaslíci na zahrádce
[*] 42/ Stonání
[*] 43/ Kdy to rupne
[*] 44/ Vesnické funusy
[*] 45/ Plynové masky
[*] 46/ Zemědělské stroje
[*] 47/ Jízdní kola
[*] 48/ O mlékárnách
[*] 49/ Cigarety a kafe, taky banány
[*] 50/ Autobusy a vlečňáky
[*] 51/ Staré časopisy
[*] 52/ Korejská válka
[*] 53/ Taxíky
[*] 54/ Telefon
[*] 55/ Tělesné tresty
[*] 56/ Vesmír
[*] 57/ Vesmír 2
[*] 58/ Imperialisté a krize
[*] 59/ Pečení chleba
[*] 60/ Nudle u nosu
[*] 61/ Dráteníci
[*] 62/ Sportovní pytle
[*] 63/ Vodovod
[*] 64/ Kýnka a čeeser
[*] 65/ Televize
[*] 66/ Vánoce
[*] 67/ Silvestr
[*] 68/ Televize 2
[*] 69/ Postižení lidé
[*] 70/ Auta 2
[*] 71/ Auta 3
[*] 72/ Elektrická hračka
[*] 73/ Lyžování
[*] 74/ Holič
[*] 75/ Holič 2
[*] 76/ Kadeřník2
[*] 77/ Zima
[*] 78/ Led a chlazení
[*] 79/ Dlažba a dlaždiči
[*] 80/ Verneovky a jiné knížky
[*] 81/ Noviny
[*] 82/ Řemesla - kovář
[*] 83/ Přehlídka na Letné
[*] 84/ Dobytčáky
[*] 85/ Knížky sci-fi
[*] 86/ Parní lokotky
[*] 87/ Praní prádla
[*] 88/ Plynové lampy
[*] 89/ Chrousti
[*] 90/ Spartakiáda
[*] 91/ Lidské vztahy
[*] 92/ Stereokino
[*] 93/ Rock´n roll
[*] 94/ Řemeslníci
[*] 95/ Holčičí kufříčky
[*] 96/ Škola
[*] 97/ Mouchy
[*] 98/ EXPO 58
[*] 99/ Pád Berlína
[*] 100/ Šlauch od plynu
[*] 101/ Reklamy
[*] 102/ Les
|
Punčocháče
Nevzpomněl bych si na to, jenže dnes jsme v kavárně Rybka na to zavedli řeč.
Je fakt, že jsem v roce 1950, kdy mi bylo pět let, onemocněl spálou a léčili mě na
Bulovce penicilinem (toto sdělení vyvolalo podiv: tehdy byl penicilin? Samozřejmě že
byl, vždyť vyhrál 2. světovou válku! A když mě propouštěli, byl jsem jediné dítě, kterého
sestřičky oblékaly do punčoch s podvazkovým páskem! Tedy, neměl jsem nějakou
bokovku, byl to řemínek s podvazky, strašná to hanba! Maminka mi to vnutila jen
proto, že mě vezli v mrákotách sanitkou, jinak bych se byl ubránil.
Důstojné odění byly punčocháče. Měly barvu hnědavou, na zadku takový zvláštní
oblý šev, ve byly stylu unisex, bez ohledu na to, zda holčičí či klučičí, naprosto
stejné! Pletené, myslím si. Jednou mi maminka koupila v Dětském domě (dodnes existuje) v
Praze na Příkopě bílé punčocháče. Tehdy jsem se vzepřel a byl bych raději zemřel,
než bych je oblékl. Zvítězil jsme tehdy.
Punčocháče jsem nosil, myslím, ještě v první třídě, pak nastoupily trenýrky. Všichni
kluci nosili trenýrky. Co nosily holky nevím, přinejmenším do první Spartakiády - tehdy
byly zavedeny červené trenýrky pro kluky a holky nosily modré kalhotky s gumou u pasu i
kolem nohou. Nástup trenýrek byl pozvolný. Pravda, měl jsem je, myslím, dříve než jiní
kluci. Pamatuji si, jak jsem jednou chodil na snídaně ke spolužákovi Slávkovi (už nevím
proč, nějak to tak bylo) a přišel jsem tam jednou ráno ve chvíli, kdy ho maminka soukala do
punčocháčů. Stál na stole a ona ho do nich soukala jako do pytle.
K odívání v padesátých létech se ještě vrátím, pochopitelně. Myslím ale, že ty
punčocháče byly nejpotupnější součástí oděvu a na nás všech zanechaly neblahou
charakterovou stopu.
21.11.
NEVIDITELNÝ
PES