Ušetříme stovky miliard, hurá!
Jindřich Rajchl usiluje o to, aby Rusko porazilo Ukrajinu, a zřejmě se těší na miliony uprchlíků, kteří se k nám povalí – mnozí z nich ozbrojení a všichni zoufalí. Má ale širší záběr. Dává najevo státnický rozhled a národohospodářskou moudrost. Ví, jak ušetřit 400 miliard a jedním vrzem z katastrofálně deficitního rozpočtu udělat přebytkový. Recept je jednoduchý: pět až deset procent ušetřit na každém ministerstvu kromě MPSV, probrat armádní zakázky, zatrhnout neziskovky, zrušit povolenky a zdanit banky, zbrojaře a „tyhlety internety“. Úspory mu vycházejí na 250 miliard, zbrojaři a spol. zaplatí 150, dohromady čtyři stovky.

Pohádku odvyprávěl u Xavera Veselého na XTV. Pan Veselý je uvážlivý člověk, navzdory tomu, co se o něm všude možně píše. Označil Rajchlův projekt za utopii. Právě to je důvod, proč se nad tím pozastavuji. Je šílené a skandální, že je to utopie – hlavně ta úspora 10 procent na ministerstvech.

Myšlenka je to zralá, nejen proto, že měla dost času, aby uzrála. S nápadem šetřit deset procent přišel v době krize ministr financí Janota ve vládě Jana Fischera a v roce 2010 na to navázal Petr Nečas s ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Myšlenky se ujala i Alena Schillerová v Babišově vládě v roce 2019 a leccos z toho proniklo do konsolidačního balíčku Zbyňka Stanjury za Fialovy vlády v rozpočtu pro rok 2024.

Představte si, že vám patří rozsáhlý podnik a hrozil by vám krach. Něco jako dnes Volkswagen. Váhali byste před desetiprocentními škrty? Pro příčetného podnikatele by to nemělo být nic, o čem by měl pochybovat. Vlády však před takto jednoznačně pozitivním krokem váhají. Sahají k němu, jen když jde opravdu do tuhého, a zpravidla jen polovičatě.

Vysvětlení je prosté. Škrty bolí. Někdo přijde o peníze okamžitě a těžko mu vysvětlíte, že se ze ztráty bohatě zahojí, až státní stroj zase začne šlapat. Partaje u vlády raději nechají Titanic potopit, než aby ztratily hlasy ve volbách. Proto jsou úspory utopií.

Andrej Babiš jistě nemá z Rajchlova spořivého nápadu radost. Oba paraziti přisátí na ANO – Motoristé sobě a SPD – zatím hráli roli klaunů pro obveselení publika. V poslední době ale charakter své role mění a začínají se proměňovat v otravné ovády. Andrej Babiš si to musí nechat líbit. Co jiného mu ale zbývá?

Koukej vstávat
Měl jsem to rozmyšlené tak, že dokončím redakci Neviditelného psa, půjdu s pejsky na procházku a potom odjedu do města vyřizovat věci. Najím se někde úpo cestě. Až se vrátím, zdřímnu si a pak s pejsky půjdu na třetí rundu. Bylo to dobře vymyšlené, plán bez mezery.

Však taky dopadl na sto procent. Procházka, pak oběd po cestě, vyřizování, návrat. Fakt se mi chtělo spát, byl nějaký tlak, nebo co. Zalezl jsem si na kanape, přetáhl přes sebe deku a přes hlavu jsem si hodil tričko od včerejška. Jsem zvyklý spát s boudou na obličeji.
Zavřel jsem oči, načež bum, čumák v ksichtě. Byla to Garina.
Jsou čtyři, koukej vylézt a jít na procházku!
Ne, pejskové nemají porozumění pro dokonale vymyšlené plány.