Hádka o televizní poplatky plní náměstí a ulice, zatímco debata o obědech ve školních jídelnách šumí někde v pozadí veřejného zájmu. Takhle nějak si počíná opičí tlupa. Vítr přivane kus barevného papíru a opičáci se o něj porvou a nevšímají si… co vlastně jedí jejich opičátka. Co asi je důležitější? Zapomeňme na otázky. Hlavně že je rvačka. Ve sporu o poplatky samozřejmě nejde o žádné poplatky. I na tomto místě to bylo řečeno mnohokrát. Jádrem sporu je vliv. Česká televize a český rozhlas mají léta největšího vlivu dávno za sebou, ale přece jenom vliv mají a o ten jde. Očividně straní liberální části politického spektra. Konzervativně národovecká část vyhrála volby a jasně se snaží obě média ovládnout. Když to nepůjde, tak je aspoň oslabí, ale spíš rovnou zničí. Proces je nevratný, média jsou poškozená už teď. Televizi sleduje třetina, veřejnoprávní rozhlas čtvrtina obyvatel, míněno pravidelně. Občas si je pustí prakticky každý. Žádná jiná kulturní instituce takový ohlas u nás nemá. Nechme stranou zpravodajství a publicistiku, je to zdroj zábavy a kulturního prožitku. Že to nesleduje každý… napadne vás. Pak se zeptejte: Kdy naposled jsem byl v muzeu? Kolikrát ročně jdu na koncert ? Jsou to kulturní instituce a dosud jsme je platili – prakticky řečeno – zvláštní daní historicky zvanou koncesionářské poplatky. Řečem o opatrném přesunu na státní kasu nevěřte. Obě instituce dostanou ránu a budou chřadnout až uchřadnou, až někdo chytrý řekne, že nejsou potřeba a prodá je v dražbě. Dvě kulturní instituce se ocitnou, jak se u nás hezky říká, v pytli. Co s těmi jídelnami? Je kolem nich taky debata, ale málokoho zajímá. Jde o to, že vláda chce zrušit závazné normativní předpisy z roku 2005. Vysvětlení dodává ministerstvo zdravotnictví na svých stránkách. Přečtěte si to. Ocitnete se uprostřed zásadního sporu. Má být v našem státu na každý prd zákon a direktiva a předpis? Nebo se má rozhodování přenést – v tomto případě – na muže a ženy s vařečkou v ruce a mozkem v hlavě? Je to paradoxní situace. Babišova levicová (v podstatě sociálnědemokratická) vláda omezuje příkaznictví, kdežto údajně pravicová liberální opozice ho chce zachovat. Předpisy nařizují dětem tu zdravou výživu do pusy prostě nacpat. Děti ji nechtějí, takže se vyhodí. Má se jim ustupovat? Převeďme do obecné roviny. Chceme rušit regulace, voláme po rozvolnění Jenže žádná regulace nebyla zavedena s otevřeným záměrem omezovat a buzerovat a zdražovat a znesnadňovat. Ano, následek obvykle takový je, vyvolá to buzeraci a plýtvání. Motivováno je to ale vznešeným zájmem podpory dobra. Platí to absolutně obecně. Narazíme na to, až se snad začnou rušit šílené bruselské buzerační regulace. Každá ale nese na sobě nálepku služby ušlechtilému cíli. Jako ty předpisy o školních jídelnách, které vedou k tomu, že se půlka uvařeného jídla vyhodí a protože se nesmí nijak dál použít, spálí se v peci. Podobných lákadel je ale po cestě víc. Proto jsem zavedl novou trasu. Jdeme kolem vodárny směrem na Březovou a tam uděláme obrat v místě zvaném Markovičky a vracíme se na původní dráhu, osekanou o nebezpečné úseky. No jo, jenže na Markovičkách je hřiště na nohejbal a dřevěná klubovna. Gari objevila novou zábavu, mizení za rohem. Vyzraju na ni? Zatím vede ona. |