Poznámky nediváka televize
Jsem nedivák jakékoli televize, nejen té ČT. Možná to zavinili moji rodiče. Nechtěli koupit televizi, abych coby dítko školou povinné nezblbnul a koupili ji, až když jsem byl dost velký na to, abych pochopil, že je tak blbá, že nemá smysl na ni koukat. Pak později, jak desetiletí plynula, jsem jaksi svůj postoj nezměnil. Nicméně, podle hesla „nic o tom nevím, ale názor mám silný", si dovolím něco podotknout.

Vyprovokovala mě zábavná zpráva, že zatím neznámý „český mediální hráč" prostřednictvím renomované evropské právní kanceláře napadl u Evropské komise změnu koncesionářských poplatků. Zjistily to Hospodářské noviny a zatím se nepodařilo zjistit, kdo ten „mediální hráč je". Pobavilo mě to, nic víc k tomu nemám. Snad jen to, že vrána vráně oči nevyklove, a že se z tohoto mraku dá těžko čekat déšť. Legrace to ale je. Připomnělo to jednu z největších pitomostí Fialovy vlády. Té se půl roku před rozjetím pořádné předvolební kampaně podařilo rozvrtat status quo kolem ČRo a ČT v naději, že jí půjdou před volbami na ruku a zajistí vítězství. První se stalo, druhé nikoli. Rozvrtáním nastalo několik fatálních skutků. Především se podařilo z ČT vystrnadit generálního ředitele Petra Dvořáka. To je profesionál ojedinělých kvalit, kterému se podařilo navázat na hvězdnou éru Ivo Mathého a dobudoval dobře fungující mediální kolos. Smradlaví kojoti ale dokážou udolat lva. Dvořáka vyhnali a od té doby jde ČT do kytek. Jak to můžu vědět, když na ni nekoukám? Stala se z ní „kauza" a té neunikne ani nedivák, jako jsem já.

Volá se po „celospolečenské diskusi".

Proboha, viděl někdy někdo celospolečenskou diskusi, ze které by povstalo cokoli rozumného? Kdo nastaví delimitaci činnosti veřejnoprávních médií v digitálním věku? To je přece nesmysl. ČT a podobně ČRo je organismus, který nějak funguje. Má sledovanost a prestiž. Diskutujte, delimitujte, zabijete: to je jednoduchá aritmetika. Nechte to být, to bylo rozumné řešení. Od něho se ustoupilo a zkáza je nevyhnutelná.

Opakuji, berte mě jako pobaveného glosátora, nic víc. Baví mě například diskuse kolem Otázek Václava Moravce.

Vinou nastalého rozvratu je najednou divení, jak to, že Václav Moravec může každou neděli… Proboha, tohle je sledovaný a respektovaný a široce komentovaný pořad. Že má Václav Moravec svůj názor a pohled? Dovedl bych pochopit, kdyby ČT nabídla Xaveru Veselému obdobný prostor ve významném čase. Pochopil bych to jako rozumný manažerský krok. Okopávání kotníků Václava Moravce povede jenom k tomu, že ho nakonec vyštípou, jako vyhnali Dvořáka. Zabije se něco, co mělo úspěch. Velmi české!

Proces nastal a nejde ho zastavit. Jakmile ve stavbě vzniknou trhliny, není cesty zpět. Nezacelí se. Budou se zvětšovat. Je paradox, a už jsem o tom na tomto místě psal, že diváci a posluchači veřejnoprávních médií jsou z velké části starší ročníky, tedy voličské jádro vlády, která kope ČT a ČRo hrob. Je to škoda, ale… pro koho?

Mladá generace nekouká na žádnou televizi a neposlouchá žádný rozhlas. O kdyby kojoti nechali Petra Dvořáka a Václava Moravce v ČT dožít, nakonec by skončili jako hladovějící starci v ruinách zhrouceného komplexu Kavčích hor, kde by se choulili zahaleni do zbytků drapérií kolem ohníčku, aby se ohřáli před chladem fičivého severáku.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ztraceno pod dekou
Ztraceno v překladu? Jsou i jiné příklady ztracení. Jako teď: Ljuba se šla večer podívat na vnoučky. Já seděl u počítače (kde asi bych jinde byl) a když Ljuba odešla, napadlo mě, jestli je všechno v pořádku. Sešel jsem do přízemí. Nora byla na svém křesílku, druhé bylo prázdné. Aha, je to jasné, Gari proklouzla Ljubě za patami. Nastalo několik hodně živých minut. Volal jsem Ljubu, jestli nevzala Gari s sebou. Měla obsazeno. Na zahradě Gari nebyla. V garáži nic, v kotelně nic… Celý barák jsem proběhl, všechny kouty prosmýčil pohledem.

Akorát jsem neprohlédl pod deku na kanapi v Ljubině pracovně. TAM byla Gari… placatá, neviditelná...