Jak přeměnit staré vetešnictví na moderní podnik? Postupně vynosit klec s papouškem a houpacího koně s chybějící nohou a zřídit tam příští rok na jaře, nejlíp v květnu, zvonek místo klepadla? Odpálit uprostřed ohnivou petardu není ten nejhorší nápad. K podobnému kroku se odhodlal Radim Ivan, stínový ministr pro místní rozvoj za ODS, ale hlavně tvář iniciativy Česko+. Po prohraných sněmovních volbách neúspěšně kandidoval na předsedu ODS proti Martinu Kupkovi a post místopředsedy odmítl. Místo toho rozvíjí platformu s cílem zaujmout mladé lidi, přilákat nové tváře a vyvést ODS ze skluzavky, která vede do politického sklepa někam k tlejícím zbytkům ČSSD. Minulý týden představil manifest Dvanáct ambicí pro moderní Česko. Mimoděk jsem si nad tím vzpomněl na heslo revoltující Paříže z roku 1968: Buďte realisty, žádejte nemožné! Co chce Ivan? Zrušit průběžný penzijní systém, z ČT udělat něco jako Netflix, spojit se politicky a ekonomicky s Poláky, legalizovat švarcsystém, snížit daně… Je toho dvanáct bodů a každý z nich funguje jako kuna v kurníku. Kvokání je slyšet od prvního okamžiku. Vedení ODS se pohoršuje: jak to, že to s námi mladý soudruh nekonzultoval? Není divu, že se rozčilují. Chtít zpoplatnit část veřejnoprávních médií uprostřed „války za demokracii“ a navrhnout zrušení státního penzijního systému do roku 2066, už jen to je kafe tak silné, že si zaslouží označení smrťák. Oprávněně. Neječí jenom Martin Kupka, ječí i konkurenti a protivníci modrých ptáků. Od této chvíle uslyšíme ze všech směrů, že „ODS chce lidem sebrat penze“. Však říkám, že je to ohnivá petarda uprostřed vetešnictví. Třeba se s ním nestane nic, ale možná podnik vyhoří a pak definitivně padne. Ale možná taky, že ve zbylých prostorách po renovaci vznikne něco moderního a životaschopného. To se dopředu nikdy neví, dokud to někdo nezkusí. ODS měla v minulosti mnohé rebely. Podnikli politický atentát na předsedu strany v době jeho výletu do Sarajeva. Strana nepřekousla postoje dalšího svého rebela, když po dlouhém zlobení nakonec přirovnal schvalování zákonů pod taktovkou EU k rozhodování židovských obcí za nacismu o tom, kdo půjde do transportu (Václav Klaus ml.). Tohle je ale jiná liga. Radim Ivan není rozčilený veterán, jako je Martin Kuba, který tak dlouho volal po reformě ODS, až založil její tříprocentní miniaturu. Nevzpomíná na starou zašlou slávu. Přichází z praxe, myslí realisticky a pod pojmem „jinak“ myslí, že to musí být opravdu jinak. Je mu jedno, co o tom napíše Respekt a Deník N. Jak to dopadne? Své přirovnání k petardě myslím vážně a k výbuchu patří i nevyzpytatelnost důsledků. Tipnul bych si, že ho ODS ze svých řad vyštípe a pak tiše poplyne pod praporem antibabišismu pod vedením STAN k volební prohře v roce 2029. Těch Dvanáct ambicí je až moc proklamativní traktát. Musím se dívat hodně vysoko do vzdušných vrstev, abych rozeznal jeho kontury. Ale je to přece jenom víc než „rozmyslíme si euro a v květnu možná s něčím přijdeme“. Nepůjdu tak daleko, abych to na sobě zkoušel. Navíc by moje poznatky neměly žádnou hodnověrnost. Nenosím ani hodinky na ruce, protože mi vadí, tak aby mi nevadil obojek! Dokonce byste si mohli myslet, že mi vadí svítící obojek na psu, protože nevím, jestli mi vadí nebo nevadí.
|