Mnoho otázek bez odpovědí
Čert ví, proč Andrej Babiš vytáhl na světlo záměr prodat výrobce výbušnin Explosia právě v těchto dnech. Pozornost veřejnosti lákají šovinistické exhibice pánů Okamury, Rajchla, Sládka a Klause. Stoupenci pravdy a lásky se vrhají do bitvy o Kavčí Hory. Do toho najednou přijde Babiš s prodejem Explosie. Jeho ovečky poslušně opakují, že je nutné Explosii prodat. Proč Explosii a proč zrovna teď? Babiš podle svého zvyku k tomu vydal vysvětlující video. Dozvíte se z něho, že všichni v médiích jsou idioti a ničemu nerozumí. Toto sdělení zaujímá valnou část dvanáctiminutového videa. Pak se dozvíte, že je teď nejlepší čas k prodeji továrny na výbušniny. Tak to se dá pochopit. Kdyby opravdu nastal konec dějin a nad planetou by se rozklenul mír, jak to vypadalo v době od pádu železné opony do anexe Krymu, Explosia byla tak trochu jako výrobce ledniček v Grónsku. Však taky ji v létech 2001 – 2002 Babiš nacpal státu pod záminkou strategického podniku a dostal za to daňové úlevy. Sny skončily, nastala realita, zase je to na planetě „my a oni". Naštěstí „my" jsme na té lepší straně – byť se mnou pánové Okamura, Sládek, Rajchl, Klaus asi nebudou souhlasit.

Explosia už není továrna na ledničky v Grónsku. V roce 2024 se jí oproti předchozímu roku zvedl zisk dvojnásobně na 442 milionů a tržby stouply o 30 % na téměř dvě miliardy. Jak je to s tím ziskem? O tom se Babiš zmínil jen v tom smyslu, že Explosia nepřináší státu ani korunu. Víc ve videu nedodal, jen nadávky médiím. Jinde se ale zmínil, že Explosia zisk investuje do rozvoje, proto že nevyplácí státu dividendu. To zní rozumně. Ale nemělo by se to veřejnosti vysvětlit jinak než nadávkami na média, že ničemu nerozumí?

V souvislosti s Explosií je často zmiňuje pivovar Budvar. Stát že nemá vařit pivo. Podle mě stát nemá podnikat v ničem a hlavně se nemá do ničeho montovat, ale to nechme stranou. Navzdory výše uvedenému přesvědčení jsem byl a pořád jsem proti prodeji Budvaru. Pořád držím v paměti složitý proces, při němž Česko přišlo o plzeňský Prazdroj, vedle Škody Auto jediné světově významné firmy: stát se nechal odrbat a teď je rád, že na plzeňském pivu škube DPH: tedy prachy z kapes občanů. Zisk jde do Japonska. Kam půjde zisk prodané Explosie a kdo si namaže kapsu?

Na to neodpoví nikdo.

Ano, důvěra, to je to, oč tu běží. Té už moc nezůstalo po všem, co se v minulosti stalo.

Já chci na lehátko
Na terase máme křesílka, ta jsou pro lidi. Pak je tam něco jako lehátko / křesílko. Zde už je obtížnější určit, komu je tento kus nábytku určen. Gari na to má jednoznačný názor. No a pejskům vyhrazujeme matračku, aby se mohli válet a užívat sluníčka.

Stařenka Nora má sluníčko ráda. Dopoledne chodí před vchod a vyhřívá se na dohled od vchodové branky. Odpoledne ale, když se vykulím z dumu a chci si na křesílku odfrknout, Nora se přesune a chce… na lehátko. Jako Gari. Jenže se svou páteří na lehátko nevyleze. Musím jí pomoct. Brzy ji to omrzí, sleze. Pak chce zpátky.

Naštěstí je cesta do domu a nahoru do patra do pracovny k počítači volná.