Zábava začíná
Předvolební kampaň začne v půli srpna, soudí se obvykle. Hlavní politické síly, ANO a SPOLU, velebně mlčí a schovávají si na později své Velké Plány, jak vytrhnou káru z bláta. Zatím jen menší strany vyvolají pozornost nějakým skvělým nápadem. Naposled to byl STAN navrhující asistovanou sebevraždu pro děti od 14 let (ne hned po volbách, to má být perspektiva pro vzdálenější budoucnost). Jana Maláčová, vrhající se do náruče Kateřiny Konečné, toho času v náručí Vidláka Sterzika, navrhuje dát všechno všem. Naše hlavní cíle na kandidátkách Stačilo! jsou jasné: Každoroční zvyšování minimální mzdy o 3 tisíce korun a snížení daní pracujícím; obnova předčasných důchodů pro náročné profese, snížení důchodového věku a 13. důchod před Vánoci, vysvětluje František Lipina na ixku stranický program. Navazuje na skvělou sociálnědemokratickou tradici vyjádřenou sloganem „zdroje jsou", korigovaným „naše sliby se nekryly s ekonomickým rámcem". Čerstvě mě rozesmál billboard Motoristů prezentovaných Filipem Turkem: MY VÁM PRAHU ZPRŮJEZDNÍME. Tak na to se fakt těším, až Filip Turek přesedne s jaguaru na buldozer a bude zprůjezdňovat hlavní město od severu k jihu a od východu na západ.

K doplnění atmosféry dnů připomenu myšlenku, kterou jsem v těchto dnech postřehl, říkal Michal Půr v Insideru: kdo bude volit ANO zároveň bude volit SPD, zatímco ten, kdo bude volit SPOLU, bude volit Piráty a Zelené. Je to důvod, aby volič nešel k volbám? Pro někoho jistě ano, ale i toto řešení má svůj doplněk, něco jako přívažek. Čím menší bude účast, tím poroste šance, že se komunisté vrátí do parlamentu a teď už reálně hrozí, že budou po pětatřiceti letech ve vládě.

Z toho není daleká úvaha, že by bylo nejlepší, kdyby se ANO a SPOLU domluvily. Vždyť to jsou – realisticky posouzeno – jeden jako druhý vykonavatelé sociálně demokratické politiky „dej do každé nastavené dlaně", ale přece jen se aspoň snaží ekonomického rámce držet. Před tím ale varuje Miroslav Kalousek, politik ze všech nejmoudřejší, protože z praktické politiky odešel a zaujal roli kibice. Varuje, že kdyby SPOLU šla na dohodu s Babišem, ocitla by se ve snadno vydíratelné pozici, protože Babiš by kdykoli mohl vydírat podporou ze strany SPD.

Je to tedy zamotané do nepřehledna. Utěšit se můžeme jen zkušeností, že nakonec všechno dopadne jinak, než se čekalo. Do té míry, že „předvídat znamená vyloučit".

Co ale zbude, když všechny uvedené eventuality vypustíme? Třeba přijdou Paroubkovi Marťané… a bude konečně líp.

I to se stává

Ljuba na procházce potkala paní ze sousedství. Znaly se přes pejsky. Tentokrát byla paní sama. Ljuba se ptala, pročpak nechala pejska doma.

Šly takhle na procházku podle plotu a velký pes plot přeskočil a jejího malinkého popadl pod krkem, zaklepal a byl konec.

Můžete mít svatozář s psa na vodítku a nemusí vám to být nic platné. Mohla by vyprávět naše Gari, loni ji kousl pes do levého stehna a měla s tím polízanici půl roku.

Někdy to ale dopadne nečekaně. Před dááávnými lety jsem šel s mým tehdejším rotvajlerem Bartem, pamětníci Neviditelného psa a Hyeny ho znají) a vylít na nás vlčák. Bart byl na vodítku (horolezecké lano na titanové sponě a ocelovém řetězu kolem krku) a na tlamě koš (žádný košík, koš z ocelových drátů). Já stál pevně jako skála. No a co se stalo? Vlčákovi se dostalo ucho Bartovi do koše a on ho chytnul. Jo, jo. Smutná chvíle…
I to se stává.