Jak na sedmnáctýho, tak po… celý čtyři roky
Nemluví ze mě ani prorok (co bude v roce 2029), ani znalec přísloví (jak na Nový rok, tak po celý rok), jako zkušenost dle zásady „znám své Pappenheimské". Oslavy výročí zlomového dne procesu pádu komunismu u nás měly ráz protestu: paradoxně protestu proti vládě, která má vzejít z nepopiratelně svobodných voleb, ty navíc dopadly jednoznačně ve prospěch vypískané strany a ještě navíc, dopadly propadem kolaborantské komunistické formace. A ještě a ještě navíc se protestuje proti vládě, která ještě nevznikla a hned tak ustavena nebude. Protestuje se tedy proti něčemu co není a kdyby bylo, bylo by legitimní i podle přísných měřítek.

Legrační na tom jsou i drobnosti, jako například když Kateřina Konečná jedovatě utrousí, že se slaví možnost rozkrádání toho, co po jejím skvělém režimu zbylo. Ona, která by bez pádu režimu nadále prdelkovala na sekretariátu KSČ v Novém Jičíně a možná by postoupila k Mamulovi do Ostravy, ale rozhodně by nepobírala luxusní kapitalistický plat v Bruselu. Ne, někteří lidé opravdu nevědí, co je to stud.

Oslavy se tedy nesly v duchu „slavit můžeme jen my, ti druzí mají šoupat nohama v koutě". Jiná věc je, že odstrkovaná strana se taky pěkně snaží, aby k odstrkování byl důvod. Filip Turek nevynechal ani tuto příležitost k důkazu, jaký je idiot, když začal veřejně rozumovat, že „historie byla trošičku jinak a že ta revoluce byla nějakým způsobem řízená, že StB nastrčila zemřelého studenta a tak dále. A že potom komunistický parlament zvolil Václava Havla prezidentem velmi hladce, tak je zjevné, že ta věc byla organizována." Šestatřicet let jsme živeni bláboly o spiknutí tajných služeb a teď s nimi přijde člověk, který chce reprezentovat republiku na světovém jevišti. Že hajluje a jezdí dvě stě pade je jen projev toho, že je blbec a teď to prokázal znovu.

Máme to za sebou, oslavu i trapnosti. Před námi je vřava, ve které zaniknou hlasy volající po střízlivosti, zklidnění vášní, po věcnosti, po analýze a na ní založeném řešení problému. Vřava se bude odehrávat v úzké politické vrstvě, kdežto jádro zůstane nedotčené: zbytněný, byrokratický stát, vnitřně provázaný osobními zájmy s podporou nepřehledných, lobbisty prosazených zákonů, stát ve kterém nic nejde a má smysl a důvod existence jen sám v sobě. Představme si ho jako obrovitý balvan a nahoře poskakují křiklouni a řvou na sebe: Fašisto! Libtarde! Dezoláte! Lepšoide!

Ten balvan vám stojí na noze a tahá vám z kapsy peníze.

Něco jako pasta na zuby

Je to taky v tubě, ale jsou v tom brusinky, nebo extrakt z brusinek. Líznul jsem si a je to docela dobré. Ne snad, že bych si to chtěl mazat na chleba, ale není to ani zdaleka tak odporné, jak se tváří Gari, když jí to chci vpravit do tlamy.

Je to lék na močové cesty. Gari sice už nebere penicilin a čurá normálně, ale přece jen se nám to moc nezdá. Takže léčivá pasta. V psím obchodě v Břežanech mi milá paní obchodnice dávala instrukce. Že jako na prst a pejsek to oblízne, je to pamlsek.

Takže rozkročmo nad psa, otevřít hubu, otřít DVA prsty, já ti dám pamlsek, potvoro! Léčit tě budu!