Poznámka o lídrovství
Zdá se, že nejvýznamnější politický akt minulého týdne byl indiánský tanec Andreje Babiše jako výraz vděku za déšť. Reagovali na to politici i komentátorské veličiny. Trapnost, šaškárna a šamanismus, připomenuto Jezulátko. K tomu pár poznámek. Kdo z nás neměl radost, že začalo pršet po šílených týdnech, kdy jsme nad sebou měli plechově modrou oblohu s nemilosrdným sluncem a pod nohama půdu, která se zvolna měnila v prach? Holt, nenatáčeli jsme se u toho. Však taky nemáme potřebu se producírovat veřejnosti, nejsme politici.

A jsme u toho, u lídrovství. To co Babiš předvedl je šaškárna, ale zároveň je to lidský projev. Lídrovi pomáhá, když dá najevo emoce a sdílí je s lidmi. Kdo z ostatních lídrů skákal radostí v dešti a děkoval pánubohu? Nikdo. Je v tom dlouhá tradice. Pamatujete, jak jsme se smáli, když se Bohumil Sobotka učil nadávat? Z doby novější, vybavíte si trapnost Petra Fialy a jeho výpravy za Nutellou?

Funguje to tak, že všichni sledují, co ten Babiš provede. Stačí, aby kejchnul a už se seběhnou a řeší, von kejchá a ani si ruku před hubu nedá, to je ale úroveň, táhne nás to na Východ.

Nekoukejte, co Babiš provádí a konejte tak, aby lidi sledovali vás a přemýšleli o tom, co jim říkáte. Ale hlavně, chopte se témat, ne blbostí. Pak budete lídři.

Párkrát jsem tu psal o tématech, v pátek to bylo o suchu a v pondělí o právo pro single ženy na asistované otěhotnění. Jsou i jiná témata, například osmadvacáté režim jako rámec pro podnikání v evropském rozměru. Kdo z lídrů (a lídryň) ho uchopí? Nikdo. Všichni jen budou číhat, jestli se Babiš uprdne a pak s tím hned poletí na Instagram. Tedy, on to téma nezvedne ani Andrej Babiš, protože je to téma pro skutečného lídra a ne pro šíbra, který ví, jak lidi zaujmout.

Protože mezi slepými je jednooký králem, pak vypadá jako lídr.

Mají hodiny v hlavě
S pejsky chodím ráno, zpravidla mezi osmou a půl devátou. Odpoledne do bývá mezi druhou a třetí, střídáme se s Ljubou. Někdy to vyjde tak, jindy onak. Večer nám to vychází tak kolem sedmé. Jak se dny budou zkracovat, asi se večerní procházka posune. Uvidíme, nějak se to vyvine.

Dneska to vyšlo tak, že jsem na druhou procházku šel já, těsně po dvanácté. Normální, dá se říct klasická procházka, docela dlouhá. Jenže v půl třetí na mě nastoupily obě: nevíš , kolik je hodin? Půl třetí! Koukej se zvednout a mazat.

Mají hodiny v hlavě, bestie. Večer jim řeknu: žádná třetí nebude. Už jste měly.
PS:Řekl jsem jim to. Nebylo to nic platný.