Hodně hořké usmívání
Abych byl spravedlivý, krize eurozóny nás obešla a taky migrační vlna námi jenom protáhla, protože sociální systém je na západ od našich hranic štědřejší a migranti logicky jdou za lepším (spíš vidinou lepšího). Jinak jsme ale krizi v létech 2008 – 2009 odskákali víc než byl evropský průměr a covid u nás pozabíjel taky víc lidí než jinde – úmrtnost stoupla o 10 %. Další pořádná pecka přišla v roce 2022 – inflace a ceny energií také vyskočily vysoko nad průměr. Teď čteme, že se u českých pump taky pláče víc než jinde a Babiš se nemá k tomu, aby udělal to, do čeho tlačil Fialu, dokud byl v opozici. Což je nejspíš dobře. Snížení daně zvětší už tak obrovskou díru v rozpočtu a na ceně se to promítne minimálně nebo možná vůbec.

O vysvětlení se obraťte na renomované odborníky, kteří mají svoje „nemáme tušení proč to je" podložené dlouholetým studiem a následnou zkušeností, jakož i informacemi od pramenu. Jedno „nevíme" ale sdílíme všichni – jak dlouho potrvá Trumpova speciální vojenská operace.

Můžeme jen hořce se usmívat nad energetickými koncepcemi: Zelená Evropa byla založena na fikci ruského plynu, že je „čistý". Putin spustil válku. Po čtyřech letech máme druhou válku, tentokrát v oblasti dalšího zdroje energií. Můžeme na to jen vyjeveně koukat s kalhotami spuštěnými do půl stehen a doufat, ať to skončí. Jelikož to neskončilo rychle, je důvod proč si myslet, že se to protáhne: Íránci pochopili, že mají Velkého Satana na lopatě a budou si to užívat.

My budeme skučet. Dobře nám tak. Nechali jsme zelené fanatiky sabotovat jadernou energetiku, přivést ji na kraj klinické smrti a zavíráme energetický zdroj, který nám pořád ještě leží pod nohama, uhlí.
Takhle se chovají idioti.
Takhle se chovají společnosti, ve kterých převládne ideologie nad rozumným uvažováním.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Obdivuhodný vytrvalec
Na ranní procházce našla Gari kus kosti, zřejmě hovězí. Neřešme, kdo jí kam pohodil. Našla ji, obrovské bago, div jí nevypáčilo tlamu. Psovi kost sluší, nechtěl jsem jí kazit radost. Ono ji to omrzí, řekl jsem si.

Omrzelo, ale až když jsme byli skoro doma. Táhla ji dobře kilometr. Zahodila ji nedaleko Prasečáku a to pravidelní čtenáři psích příhod vědí, že odtud je to k nám coby kamenem dohodil.

No jo, ale když jsme šli odpoledne, opět kolem Prasečáku, Gari kost našla a nesla ji s sebou… celou dvoukilometrovou trasu! Dotáhla ji chudák až k brance a teprve tam jsem jí kost sebral a pro jistotu hodil do popelnice. Takovou výdrž měl nebožtík rotvajler Bart, ten nacházel a nosil tenisáky, kdežto jeho předchůdce vlčák Gordon nosil domů klacky.