Kdo bude mít kýbl na hlavě
Jsme na konci týdne vyprahlého politicky i doslova a dopřejme si trochu zábavy. V koutku duše jsem doufal, že jí bude víc, aspoň z dovozu. V anglickém Clactonu se konaly doplňovací volby. O návrat do parlamentu usiloval Nigel Farage. Ovšem, že znáte to jméno. Farage je spojován s Brexitem, s odchodem Británie z Evropské Unie. Komplikovaná osobnost, z parlamentu vypadl a teď se do něho vrací. Je to takový anglický Miroslav Sládek. Taky skvělý řečník a svým způsobem zábavný. Nikdo se proti Faragovi nechtěl postavit, tedy nikdo z hlavních stran, konzervativní a labouristické. Volební duel musel podstoupit s komikem vystupujícím jako Count Binface, četka to překládá jako Hrabě Odpadkáč. Recesista maskovaný za popelnici se Faragovi stal hlavním oponentem. No, zklamal jsem se, Farage dostal přesvědčivých 63 procent, kdežto Pan Popelnice (překládám já) jen sedmadvacet. Bylo by to hezké… ale vyprahlé léto je v Evropě všude, i v Anglii.

Napadlo mě, kdo si na hlavu vezme popelnici, aby se postavil Petru Pavlovi? Nesrovnávám Farage a Pavla, jenom je zjevné, jak se nikdo nehrne do protikandidatury. Ano, je na to hodně brzy a celý humbuk kolem voleb a kolem Pavla coby „vůdce opozice" slouží jen jedinému cíli. Jako ryby žijí ve vodě, naše politika žije z rozčilení. Bez nepřítele se politika dnes dělat nedá. Proto Andrej Babiš pěstuje obraz Petra Pavla jako eurofederalistu se záluskem na Svatováclavskou korunu coby pokrývku své hlavy. Vykřikuje to jeho věrný Radek Vondráček, popichovaný Milošem Zemanem, aby se do boje s Pavlem pustil. Vondráček se tomu brání a možná dokonce, že to je upřímné. Buď jak buď, zatím se nikdo do boje nežene.

Kdo to nakonec vezme? Kdo si nasadí popelnici na hlavu? Nebo se z přítmí vynoří všeobecně známá a respektovaná figura, přijímaná starými jako mladými, vlevo i vpravo, napříč sociálními vrstvami a politickým spektrem? Napadá mě jedno jméno. Ano, to je vážná možnost, tahle figura je tak populární, že by mohla Petra Pavla porazit.

Je to Jára Cimrman. Bojím se ale, že by ho ministerstvo vnitra nepustilo.

Je nějak přežábováno
Dneska ne o psech, ale žáby jsou taky zvířátka. Před dvěma dny jsem čistil čerpadlo od cukubai: uzavřený vodní okruh pumpuje do bambusové trubky vodu. Ta z ní teče do kamenné nádrže a pak se dole zase odčerpává. Cukubai najdete u vchodu do každé správné japonské zahrady. Takže, čistím a najednou hup, žabička skokánek Zřejmě jsem ji vylekal a vyskočila parádně, zůstala viset na kamenu a koukala na mě ne moc vlídně.
Včera jsem šel večer z terasy domů. Už bylo hodně šero. Šlápnu bosou nohou, chodidlem se dotknu něčeho… sakra, aby to nebylo… cuknu, kouknu a on to byl ten skokánek. Ještě že jsem ho nezašláp. Opatrně jsem ho odchytil a odnesl… zpátky k cukubai, kam jinam?

Do třetice znovu žába. Vrátili jsme se s Ljubou z pozorování zatmění. Ljuba koukne…. a topí se nám žába v jezírku! Žába vylovena, uložena na trávu, opuštěna, aby si oddechla. Pro dnešek je od žab pokoj.
Co chystá zítřek, v tomto rekordně suchém létě?