Hranice mezi vlastenectvím a šovinismem
Prolezli jsme o jedno promile procenta, hlásí parlamentu ministerstvo obrany. Příslušnému sněmovnímu výboru předložilo elaborát. Samo ministerstvo utratilo 1,83 procenta HDP a jiná ministerstva 0,18 procent na posílení obrany. Tohle sečteno vede k jásotu „splněno". Za časů budování socialismu si továrna směla rozsvítit rudou hvězdu na znamení splněného plánu, třebaže z jejích linek vycházel šrot. V Ankaře se ukáže, zdali se excelová tabulka ministra Zůny shoduje s tabulkou NATO. K optimismu mnoho důvodů není. Andrej Babiš bude mít co vysvětlovat a mohl by tedy být rád, kdyby ho v tom Petr Pavel nenechal samotného. Agentura NMS zkoumala, koho si přejeme, aby nás v Ankaře na summitu NATO zastupoval: převažuje Andrej Babiš, pak v sestupném pořadí Petr Pavel, Jaromír Zůna a Petr Macinka. Smysl to dává: půjde o rozpočet a prezident o něm nerozhoduje. Hlavní roli musí sehrát premiér a to nikdo rozumný nerozporuje, samozřejmě souhlasí i samotný prezident.

Ve víru debaty o složení delegace a procentech HDP se ale málo myslí na to hlavní. Nejde jenom o peníze, to je spíš symbol, ukazatel, protože jeto něco, co se snadno spočítá. Jenže do školství a zdravotnictví se taky tlačí ohromná množství peněz, místo zlepšení pozorujeme opak. To hlavní je odhodlání. Slaboduché útoky tehdejší ministryně obrany Jany Černochové na generála Karla Řehku opravdu posílení důvěry v armádu nepřispěly. Dnes máme ve vládě vyslovenou pátou kolonu Ruska a dokonce jí byl svěřen rezort obrany. Naštěstí se zdá, že Tomio Okamura po své koleji jede svoji rozvratnou rétoriku, aby bavil svůj voličský kádr a přestal se do Zůny plést. Stačí mu rozfoukávat vyhaslý ohníček nenávisti k Sudeťákům. Horší je, že zbabělá korouhvička Babiš se podbízí převládajícímu zápecnictví a ani v nejmenším se nesnaží podporovat ducha národního sebevědomí. U národního odrodilce se tomu těžko můžeme divit. Co je důležitější, podpora armády, anebo řvaní „Sudeťáky v Brně nechceme"? V tom je hranice mezi skutečným vlastenectvím a šovinismem, který v minulosti tak často skončil kolaborací s nepřítelem.

Dvě individuality
Je neděle, den se chýlí ke konci. Byl jsem přes víkend sám doma s pejsky. Uklízím. Kouknu a vidím, že koš na plasty je plný. Vytáhnu ho ze šuplete pod dřezem a nesu ho vysypat do kontejneru žluté barvy. Nora jde se mnou. Je už taková. Jakmile něco dělá, je mi po boku. Takže jde se mnou vynést koš s plasty.

Gari zůstane doma. Nikdy nepomáhá. Vždycky se jde podívat, jestli jsem zapomněl zavřít šuple pod dřezem. Zapomněl. Vrtá se v odpadcích a roztahá papíry od sejra a od másla po pokoji. Je už taková. Když zapomenu zavřít šuple, vždycky to udělá.
Tak tedy uklízím a Nora mi pomáhá.