A já jsem z toho celej tumpachovej. Donald Trump vymyslel jakousi Radu míru, jmenoval se doživotním předsedou (nechce se mi tak strašnou kravinu ověřovat), pozval do ní kde koho, například Bělorusko, kdežto Česko nechal za dveřmi i s objednávkou na F-35 v kapse. Bylo půvabné sledovat reakci. Ano, podiv tu byl. Je to ale dobře nebo špatně, že jsme pozvánku nedostali? Trump se zjevně zbláznil a Rada míru vypadá jako další z jeho potřeštěných nápadů. Je o co stát být člen? Nebo jinak: nebýt pozvaný, je to pocta nebo pohana? Země G7 členství odmítly: Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo a Velká Británie – sedmé jsou USA a holt Trump je jejich prezident. Teď jsme o krok dál, protože… pozvání přišlo. Zpráva se objevila týž den, kdy v sobě Andrej Babiš objevil ochránce suverenity Dánska poté, co na glóbusu objevil Grónsko. Pozvaná v první runde byli: Albánie, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bahrajn, Bělorusko, Brazílie, Egypt, Finsko, Francie, Indie, Indonésie, Irsko, Izrael, Itálie, Japonsko, Jižní Korea, Jordánsko, Kanada, Katar, Kazachstán, Kypr, Maďarsko, Maroko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Nový Zéland, Omán, Pákistán, Paraguay, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Saúdská Arábie, Singapur, Slovinsko, Spojené arabské emiráty, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Thajsko, Turecko, Ukrajina, Uzbekistán, Velká Británie, Vietnam. Trumpem navrhovaný spolek by měl nejdřív dát do pořádku Gazu a v dalším kroku, až po třech letech free trial budou členové přispívat miliardou dolarů, nahradí OSN. Její nefunkčnost je už dlouho očividná. Proč se „Radou míru" někdo vážně zabývá? Znovu nabídnu laický pohled: šílencům se neodporuje. Není třeba žádného „nového OSN". Staré by se mělo nechat usnout až do zesnutí … Světu by bylo pomoženo, kdyby se o světový řád víc staraly státy G7, respektive G20, tedy 19 nejvýznamnějších ekonomik plus EU plus Africká unie. To by se ale musely dokázat domluvit a k tomu nikdy nedošlo, co svět světem stojí a proto to se světem vypadá, jak to vypadá.
Přibyla mi povinnost. Nora, jak už je věchýtek stařičký, má vratké tlapky. Není si jistá na dlažbě a v zimě se začala bát terasy: je dřevěná a usazuje se na ní jinovatka. Takže ráno, a že v poslední době je docela mráz, taky osmička, dneska, a bylo i hůř, musím jít na terasu a ukazovat Noře při návratu cestu. Vzhledem k tomu, že jsem bos jen v pantoflích a pyžamu, je tahle navigační činnost docela náročná. Zatím se mi podařilo převést Noru přes ledové úskalí bez pádu. Jejího i mého. |