Střet zájmů jako otevřená rána
Největší kámen úrazu spočívá v tom, že voličům Andreje Babiše jeho střet zájmů nevadí. Kdyby jim vadil, žádné ANO by nemávalo Českou republikou a Babiš by si obhospodařoval svoje miliardářství a nebačoval by ve Strakově akademii.

Není to ale jediný kámen úrazu.

Kdyby náš stát byl silný a sebevědomý a jeho instituce pevné a nezávislé, neměl by to Babiš tak jednoduché. Dnes je premiérem a dá se pochopit, že ministr zemědělství Šebestyán (SPD) nadále Agrofertu vyplácí dotace, navzdory postoji Evropské komise. Šebestyána si do ministerstva Babiš dosadil jako svého poskoka a SPD je parazitní strana 3+1, která by bez Babiše vspadla do bezvýznamnosti. Jenže ani za Fialy to nebylo jiné, deagrofertizace se nekonala a prachy tekly neztenčenou měrou. I ten soudní proces v kauze Čapí hnízdo se sklouzl do grotesky s vyvrcholením, kdy soudce byl donucen odsoudit, ale zároveň řekl, že s tím nesouhlasí. Za zmínku stojí heroické úsilí prezidenta Petra Pavla dotlačit Babiše, aby se Agrofertu vzdal. Podmínil tím jeho jmenování. Nechtěl jít ale do totálního střetu (toto není výčitka, toto je konstatování). Dá rozum, že je pouze jediné řešení střetu zájmu: prodej podniku. Skutečný prodej, ne na oko, jako když Babiš prodal mediální podnik MAFRA. Prodej se vším všudy, nový majitel, nový koncept, nové zájmy a sbohem a šáteček. To by bylo jediné nezpochybnitelné řešení. Střet zájmů by zanikl. K tomu nedošlo. V podstatě je Agrofert na vedlejší koleji do doby, dokud je Babiš v politice. Na vedlejší koleji, ale jede a Babiš se postará, aby dobře svištěl. Babiš má jistě hodně dobrých vlastností, statečnost k nim ale nepatří. Musel by se rozhodnout: chci být státník anebo velkopodnikatel ve zkorumpovaném dotačním odvětví jménem zemědělství? Musel by se po vzoru Přemysla Oráče vzdát pluhu, propustit voly a odebrat se vládnout. Pluh si nechal a šel do vlády a další voly si k tomu přibral.

Výsledek? Všechno půjde jako dřív, dotace potečou, ale už – jak to tak vypadá – to půjde výhradně z peněz českých daňových poplatníků. Tedy z kapes voličů Andreje Babiše.

Když je hic
V poledne se ven nechodí, komu by se chtělo? Však taky Gari s Norou nenaléhaly. Kolem druhé mě obvykle tahají na procházku, dneska nic. Říkal jsem si, no jo, pes má problémy s chlazením, všichni víme, proč vyplazuje jazyk. Ještě štěstí, že naši pejskové jsou ohaři, mají dlouhé čumáky a to taky přispívá k chlazení.

Takto jsem přemýšlel, až mě napadlo se podívat, co dělají.
Gari ležela dole v obýváku v křesílku. Kde ale je Nora?
Našel jsem ji venku před barákem, rozvalenou na největším úpalu. Neměla vyplazený jazyk. Velmi spokojeně spala. Opatrně jsem se vzdálil, abych ji neprobudil. Nechtěl jsem riskovat bláznivé nápady. Vím, že by mi vyplazování jazyka nepomohlo.