Spor o poplatky jako politická proxy válka
Jednou je dobře si ujasnit: o koncesionářské poplatky ve skutečnosti nejde. Kdyby jenom o ně mělo jít, koaliční návrh by nebyl nic jiného, než líbivé gesto. Vláda by tím sdělovala veřejnosti: platíte si rádio a televizi? My to zaplatíme za vás. Pak by bylo na místě, aby se opozice posmívala neskrývanému populismu a zároveň se ptala: kde na to vezmete peníze? Ještě navýšíte už teď šílený dluh? Nebo něco ořežete? Co to bude? Doprava? Školy? Tak to není. V pozadí je něco jiného.

Právě tak není pravda, že poplatky placené koncesionáři zajišťují veřejnoprávní televizi a rádiu nezávislost a převedení poplatků na stát automaticky strká veřejnoprávní média do vládního chomoutu. Vždyť přece to byl parlament, kdo mohl kdykoli měnit koncesionářskou taxu. Však taky to udělal, když poplatky zvýšil a odhlasoval nesmysl, jemuž se posměšně začalo říkat „daň z mobilů".

Jádro sporu je v tom, že veřejnoprávní média stála dlouhodobě a nepokrytě na straně reprezentované politickými subjekty dnešní opozice, kdežto subjekty dnešní koalice se dlouhodobě cítily vytěsňované. Tak to prostě je a nemá cenu se tvářit, že je to jinak. Svého času to hezky vyjádřil i tehdejší premiér Petr Fiala, že Prima je „opoziční televize", kdežto holt ta veřejnoprávní je ta správná, vládní. Teď holt není vládní a její srdce bije blízko opozičních lavic.

Koalice to chce změnit a využije své hlasovací převahy ve sněmovně k prosazení nového způsobu financování. Ve skutečnosti chce oběma médiím politicky zakroutit krk. Je to patrné z brutálního způsobu, jakým je agenda nasazena do parlamentního jednání.

Kdyby opravdu šlo o poplatky a o rozpočty, nebyl by jediný důvod, proč by nemělo začít seriózní jednání všech zúčastněných stran o povaze veřejnoprávních médií v jednadvacátém století. O nic podobného se Babišova sestava nepokusila ani náznakem. V pátek zapískala k útoku a teď nastane mazec, jaký jsme neviděli… naposledy před pětadvaceti lety, tedy před čtvrt stoletím. Je příznačné, že přednostní projednání vládního návrhu přednesl právě Radim Fiala, předseda parlamentního klubu politicky absolutně krajní strany, kráčející ve stopě vyšlapané někdejšími Republikány Miroslava Sládka. Už to samo o sobě je výsměch a provokace. Teď se ukažte, opozičníci, co uděláte po takové facce? Jan Grolich neprodleně hovořil o barikádách a vyzval občany, aby šli do ulic. Obě mediální instituce vyhlásily na úterý stávku.

Nějaké demonstrace určitě budou, ostatně už se konají. Teprve se ale uvidí, zdali dosáhnou rozměrů z přelomu let 2000 a 2001, kdy skutečně celý Václavák bouřil proti Bobovizi. Najdou se po celé republice zase desítky nebo dokonce stovky tisíc lidí? Očividně jde o destrukci obou institucí. Otázka zní, jestli si to uvědomí dost lidí a budou ochotni dát najevo nesouhlas.

O poplatky nejde. Je to čisté měření sil. Vládní koalice má 108 hlasů. Takovou většinu může překonat jen skutečné zemětřesení. Předseda ODS Martin Kupka předvídá boj trvající několik měsíců. Možná i na ty spacáky dojde. Veškerá sněmovní agenda půjde stranou. Byty, školy, zdravotnictví, obrana. Jednat se o tom nebude, protože koalice po prohraných volbách potřebuje ukázat svaly.

Forenzní zkoumání
Při odpoledním okruhu pouštím pejsky, aby se proběhli po poli. Máme tam za vsí pořádný lán, na probíhání víc než dost místa.
Nora se ale před pár dny zasekla na jednom místě. Bylo to o nervy, odvolat ji. Druhý den se to opakovalo, nicméně jsem měl pocit, že se sekla na trochu jiném místě. Tak to pokračovalo a až dnes jsem překonal lenost a vypravil se podívat, co tam objevila.

Jsou to pozůstatky bažanta. Tedy, spíš to je peří rozházené na ploše tak deset krát deset metrů. Co se tam stalo? Jak bažík sešel ze světa? Trefil ho myslivec? Už dávno jsem u nás nezažil něco podobného honu. Možná káně, ta nad námi často létají. Těžko rekonstruovat děj, který vedl k smutnému opeřencovu konci.

Nora možná ví, nebo aspoň tuší. Forenznímu výzkumu se věnuje už několik dnů.