Kdo sedí na tygru
Napětí mezi Babišovou vládou a prezidentem Petrem Pavlem po summitu NATO v Ankaře nepolevilo. Premiéra zejména vytočilo prezidentovo tvrzení, že v Ankaře mu partneři v bilaterálních jednáních vyjádřili pochybu o českém přístupu k financování obrany. Jaká bilaterální jednání? Kdo to říkal? Na tyto a podobné otázky jsme neslyšeli odpověď. I to je důvod, proč se zvědavě čekalo, jak prezident vystoupí v sobotu na Colours of Ostrava v oznámeném rozhovoru s redaktorem Českého rozhlasu Liborem Boučkem. V živé paměti je Babišův vzteklý vzkaz v jeho pravidelné nedělní promluvě na sítích. Bylo z něj jasné, že konfrontace pokračuje a k dovršení všeho Babiš odmítl prezidentovu nabídku na setkání. Budou šarvátky pokračovat?

O rozhovoru se v médiích moc nepsalo. Média potřebují drama, aby lidi klikali na bombastické titulky. Na titulku „prezident s premiérem se musí bavit, jinak bude trpět celá země" se moc nevydělá. V tomto smířlivém duchu se neslo celé prezidentovo vystoupení. Při troše námahy se ale dá vykřesat jiskřička i z mokrého hadru. Teze o nutnosti dialogu by se dala vyložit jako další šíp vystřelený ke Strakově akademii: vy se nechcete bavit a tím zavlékáte celou zemi do propasti. Ankara samozřejmě přišla na přetřes. Tady by se dal vydojit celý kbelík oleje do ohně. Prezident trval na účasti v Ankaře, protože má o přístupu vlády k problematice obrany pochybnosti. Ano, prezident může mít pochybnosti, ale vláda vzešla z voleb a má odpovědnost k parlamentu a jeho prostřednictvím k voličům, kteří ve volbách vyjádřili svůj postoj.

Prezident hovořil v sobotu, Babiš oslovil veřejnost v neděli. Konfrontace jsme se ale nedočkali, zaplaťpánbu. Babiš hovořil o půlroční bilanci své vlády, vysvětlil, jak se všechno skvěle daří a jak to půjde ještě skvěleji dál. I Sáblíková se dočká své haly. O prezidentovi ani zmínka s výjimkou jen jedné malé narážky. Je to signál, že by válečná sekyra mohla být zahrabána?

Hned tak zahrabána nebude a dokonce se zdá, že to ani nejde. Kdo jede na tygrovi nemůže slézt, říkají v zemích, kde se tygři vyskytují. Životnost slov vypuštěných do větru je přímo úměrná potřebě těch slov využívat k vlastním potřebám. Babiš prezidenta Pavla doopravdy potřeboval, dokud nebyl jmenován a nechal si líbit cvičení s konfliktem zájmu a nominací Filipa Turka. Teď už jmenován je, konflikt zájmu trvá, Turek se projevuje jako osoba nevhodná k veřejné funkci, ale co na tom? Babiš v prezidentovi objevil skvělý terč k ostřelování. Úplně čerstvě schoval pod koberec valorizaci penzí. Před tím zamkl do špajzu zastropování odchodu do důchodu. Jeden i druhý krok je racionální a odpovědný, ale voliči Babiše volí z úplně opačného důvodu, než kvůli racionalitě a odpovědnosti. Co s tím?

Babiš bude dál křičet na Pavla jako na vůdce opozice, který se pokouší instalovat v republice poloprezidentský režim. Připomene, že zpochybňuje příčetnost vlády ve věci obrany – kdežto před tím mlčel, když Fialova vláda plnila závazky NATO „účetnickými triky" a čerstvě vyhrožuje vládnímu bloku, že využije práva veta, pokud budou návrhy zákonů špatné.

No, s opozicí přichystanou soustavně obstruovat a vetujícím prezidentem nás čeká divoká jízda. Jako na tygru.

V závěru prezident záhadně prohlásil, že o druhé kandidatuře se rozhodne až příští rok. Mělo by to ale všechno smysl, kdyby nebyl rozhodnut už dnes?

Garinka má kousanec
Ljuba objevila Garině na levé zadní noze kousanec. Není to nic velkého, ale rána to je. Samozřejmě že je to na mně. Mohu ale přísahat při holém pupku, že co má paměť sahá nedošlo k žádnému konfliktu. Upřímně vzato, ke rvačce, malé ale intenzivní, došlo někdy před deseti lety, když se Gari ppoprala s konkurenční fenou o smradlavou rybu. Byla to tenkrát taky záhada: v lese opravdu nebývají smradlavé rryby za každým pařezem… Bylo to tenkrát drsné, i krev byla vidět.

Já si tedy myslím, že jde spíš o škrábnutí, že se Gari někde v křoví rycla. Ale znáte to, kdo má vždycky pravdu...