Ursula pootevřela Overtonovo okno
Pojmem „Overtonovo okno" se označuje pozvolný proces změny politické nálady nebo postoje. Sedí na takové situace, jako když je něco naprosto nepřípustné tabu, ale pak se pod tlakem reality začne nezávazně uvažovat, že by se vlastně za jistých okolností možná, třeba… V tomto stádiu jsme se zřejmě ocitli poté, co Ursula von der Leyen pronesla v Evropském parlamentu ve Štrasburku projev o stavu Unie. Už dopředu se proslýchalo, že bude zásadní. Nemám lakmusový papírek na měření zásaditosti nebo zásadnosti projevů. Pokud by měl mít praktický dopad, pak ano, byl zásadní. „Jsme to my, Evropané, kdo rozhoduje o tom, kdo a za jakých okolností do Evropské unie přijde. Nikoliv pašeráci lidí," cituje její projev Ondřej Houska v Hospodářských novinách. To je samozřejmě kec mec lívanec. Opak je pravdou, neboť reálně rozhodují pašeráci lidí, a nikoli Evropané. Nicméně už sám fakt, že Ursula takový žvást vypustila z úst, by mohl signalizovat začátek jakéhosi procesu.

V projevu hovořila o možnosti prostě nepustit migranty přes hranice. S tím by jistě souhlasil i Tomio Okamura. Věc má ale tolik háčků, že vypadá jako zabalený ježek. Mělo by jít o „mimořádný postup", k němuž by se sáhlo v takových případech, jako byl nedávný (úspěšný) vpád do Ceuty anebo neúspěšné pokusy o vpád z Běloruska do Polska. Dodám, že v druhém případě se vpád nepovedl, jelikož Poláci včas nasadili ozbrojené síly a postavili plot.

Co je to „mimořádné opatření" a kdo a jak pozná, že nastala ta pravá chvíle? Zatím je to tak, že nelze ani zabavit plavidla používaná k nelegálnímu transferu osob za podmínek hrubě ohrožujících zdraví a životy.

U planých řečí zůstaneme, dokud se nezačne měnit právní rámec. To půjde mnohem hůř než přečíst pěkný projev ve Štrasburku. Právní rámec vznikal dlouhodobou pílí vlivných politických sil kontinentu. Z jejich strany se Ursula jistě nedočkala potlesku. Zatím platí migrační pakt s přejmenovanými kvótami a mlhavými náměty k řešení. Jenže právě to je princip Overtonova okna. Je to opravdu pomalý proces, pořád se jako by nic neděje a pak je najednou všechno jiné, než bylo.

K tomu máme ještě nekonečně daleko, ale je to pořád lepší, než když bylo Overtonovo okno zamčené na petlici s nápisem WIR SCHAFFEN DAS.

Zklamaný pes
Nora mi ráda dělá závozníka. Bez ní bych nemohl ořezané větve odvézt do kontejneru. Nikdy by mi to neodpustila. Na velký nákup ale jezdí v´dvojnásob ráda. Ví, že dostane dobrotu. Vykládku do kontejneru prospí na zadním sedadle , ovšem výsledek nákupu nedočkavě vyhlíží.
Ví, že dostane dobrotu.

Tak i dnes se uvelebila vzadu v autě a když jsem šel s košíkem do krámu, sledovala mě očima. Nakoupil jsem. Na dobrotu nezapomněl. Jenže když jsem chtěl platit, ukázalo se, že mám vybitý telefon.
Naštěstí mám v autě železnou zásobu pro případ CASH ONLY. Jdu tedy pro prachy. Nora nadšená, ale… kde je dobrota? To zklamání, když jsem ze skrejše vylovil prachy a šel zpátky do krámu. Zoufalství!
Mělo to happy end. Dostala dvě dobroty. vot. I v neděli se s ním musím harcovat po těch jeho horoucích peklech!"