Nepohodlná většina
Tak dlouho se Pětka radovala z pohodlné většiny nadělené volbami, kdy pánbu dopustil a potenciální Babišovi levicoví spojenci nepodlezli laťku, až se ukázalo, že si pohodlí neužije. Začalo to už při jednání o důvěře vlády, kdy padl rekord v délce žvanění a exhibic, poté v kantýně prošvihli stavební zákon a aktuálně se plácají kolem pandemického zákona.

Parlament je obestaven šibenicemi, uvnitř řeční Okamura, a paradoxní na tom je skutečnost, že doposud alarmistické medicinální kapacity nabádají k ukončení pandemického cirkusu – s výjimkou fanatického prezidenta lékařské komory Kubka. Za této situace občan těžko chápe, proč se Pětka nechává Okamurou zesměšňovat bojem o zákon umožňující neomezenou buzeraci, kdy je z počtů opravdu vážně nemocných zřejmé, že buzerace není třeba? Jakoby se zapomínalo na to, že pandemie nemá jen zdravotní rozměr. Neméně podstatný je o rozměr společenský a politický. Je znepokojivé, jak roste nedůvěra v instituce, jak pande-skeptická scéna splývá s antivax scénou a ta se nabaluje na fašizující šovinistickou pravici a ta je živena ceckem Putinovy propagandy. Je to horší každým dnem.

Ona je ta důvěra podobná papírové origami, není svařena autogenem z pětimilimetrového plechu, stačí zmáčknout a je z ní chuchvalec. Fialova skvadra čelí své první krizi a zatím je ten výkon po stránce technické i uměleckého dojmu opravdu těžké hodnotit, protože porotci krasobruslení cedule se zápornými čísly ve svých kapsářích nemají.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kdepak je Garina

Občas se stane, že se Garina zdejchne. Pak se jdu podívat, jestli nejsou otevřené dveře ze zádveří do garáže. Tam jsou pytle se psím žrádlem a ona ví, že je snadné do pytle vykousat díru a samozásobit se. Pak se jdu podívat do ložnice, kde jsou pelechy. Nejčastěji ji najdu v pelechu a to je v pořádku. Někdy leží na ustlané posteli a to pak následuje přísnost, koukej mazat, zatracená vopice, to je ono nejčastěji frekventované úsloví.

Nebyla ani v garáži, ani na pelech. Pravda, postel nebyla ustlaná v tom smyslu, že přes pokrývky nebyla přetažená deka. Pokrývky jaksi jen tak ležely. Mezi nimi se cosi černalo. Že by hlava? Ano, ta bestie mrňavá se zavrtala jak krtek do peřin a čuměl jí jen čumák! Vylezla a chovala se odevzdaně, jako když Hercule Poirot řekne: „hraběnko de Moulis, skutečnost, že v kuchyni svítila žárovka, zatímco kolem Koherentovy vily jel autobus, vás usvědčuje z vraždy svého bratrance Huberta“, načež řekne hraběnka: „podcenila jsem váš důvtip, Poirote“ a jde se nechat popravit, protože tehdy byla vražda považovaná za trestný čin. Gari důstojně vylezla z peřin a odebrala se nikoli na popraviště, ale na svůj pelech, vystlaný v podstatě stejnými peřinami, jaké jsou na posteli.

Čtěte neff.cz.