 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Svátky 24.-26.12.2022.
|
- Na Hlavním nádraží v Praze se zpívala Rybova mše
- Narůstají pochybnosti o roli Nerudové s machinacích Mendelovy univerzity
- Pirát Hřib v roli primátora Prahy rozdával na Staromáku rybí polévku
- V Česku se víc vraždí, sdělila policie
- V Paříži stříleli Kurdové
- V Bruselu stříleli dva belgičtí vojáci
- Do USA přicházejí kruté mrazy
- Zmatkář Matovič odstoupil z postu slovenského ministra financí
- Teplo, bláto, večer liják, klasické Vánoce na blátě
 |
Málo platné, i Neviditelný pes je médium. Když tak den po dni koukám po médiích, nějak mi uniká snaha, že by se média snažila o štěstí a veselí. Spíš opak je pravdou. Štěstí a veselí se v médiích nepěstují. Při této příležitosti si vzpomínám, jak mě Lidové noviny pověřily pořídit v tyto dny pohodový interview s tehdy prezidentem Václavem Klausem. Zadání znělo, má to být příjemné popovídání v závěru roku. Na Hrad jsem dorazil, Václav Klaus byl milý a vlídný, hezky jsme si popovídali, já to pak sepsal, Lidové noviny to otiskly a všichni mě pak sepsuli, všichni včetně Václava Klause. Štěstí a veselí do médií nepatří. Nechci se ho ale vzdát ani v této době, které jinak moc veselí a štěstí nepřináší. Nebudu předkládat žádné argumenty, proč šťastný a veselý být. Důvodů k tomu není mnoho, napadá mě jen jeden: být šťastný a veselý je lepší než být nešťastný a smutný. Dodám ještě jeden malý pod-důvod: ke štěstí a veselosti nejsou nezbytně třeba vnější popudy. Pramen štěstí a veselí je zakuklen v nás samých a jde o to ho vykuklit.
Přeji vám i sobě, aby se nám to podařilo.
|
|
Gari má misku a Nora taky má svoji. Granule sypu nejdřív Norince, je služebně starší. Obě dostanou, snědí co dostaly, načež Nora se jde podívat, jestli v Garině misce něco nezbylo a Gari se jde podívat, zdali Nora něco nepřehlédla.
Jenže, co je to platné… Nora přece jen někdy něco přehlédne. Granulka odletí, zapadne pod okraj kredence a Gari ji objeví Kdo umí, umí.