Ministr vnitra Rakušan oznámil, že kontroly na hranicích se Slovenskem se mají prodloužit o dalších třicet dnů. Tato hra se může prodlužovat až do příštího března. Nápor zájemců o život na Západě neutichne ani za třicet dnů, ani do konce března. Potrvá i v lednu i v dubnu. Copak s tím? Je třeba vidět věci tak, jak jsou. Ti lidé putují za štědřejším sociálním systémem a ten je na západ od našich hranic, protože společnost je tam bohatší než u nás (poté, co jsme si bohatství zničili nadšením části obyvatelstva pro komunistickou ideu a vazalství Sovětskému svazu.) Samozřejmě že částečným řešením je zřízení něčeho jako je festung Europa, tedy opěvněný kontinent. Částečné proto, že se nikdy nepodaří zajistit hranice tak, jak to udělali komunisté na linii železné opony – ale to bylo na souši, v civilizovaných končinách na relativně krátké čáře. Nicméně jistě existuje něco, jako je absorbční schopnost společnosti vůči jiným kulturám. Některé státy Západu jsou zřejmě asi ztracené, jistě Francie, bůhví jak je to s Británií, pochyby jsou i o Německu a Švédsku. Je těžké předpovídat, nicméně něco se zdá zřejmé. Čarování kolem kontrol na hranicích naznačuje, že volný průchod hranic je rozplývající se sen. Pořád to ještě jde. Užívejme si toho, dokud to trvá. Ale nebude to trvat dlouho. Tlak sílí. Kde jsou ty časy, kdy byli Maďaři na pranýři kvůli plotu na hranicích. Kdo dnes chce zbohatnout, ať investuje do firmy vyrábějící ploty, bariéry a žiletkový drát. To je perspektivní odvětví.
Je čas vánoční, nechal jsem se zlákat na večerní besídku. Abych tam nešel jenom se nacpat,koupil jsem si ve stánku dvě housky se šunkou. Byly docela olezlé, jednu jsem snědl, druhou do poloviny. Schoval jsem ji, abych ji doma dal pejskům. Budou se radovat, že jsem přišel a přinesl jim housku se šunkou. Vrátil jsem se. Ljuba nebyla doma, jen pejskové. Nikdo mě nevítal. Šel jsem do kuchyně a volám: Nesu dobrotu! Nic. Bestie se válely na křesílkách. Dal jsem půlku půlky housky na jednu misku, druhou na další misku. Přiloudaly se a dobrotu sežraly.
|