Malý český velký finanční skandál
Policie sebrala Henryho Ertnera a Richarda Watzkeho a zbořila domeček z karet zvaný Xixoio. Pokud jste o něm nikdy neslyšeli, máte štěstí, protože kdybyste slyšeli, mohla by vás zlákat vidina senzačního zbohatnutí. Základní informace jsou na dosud fungující webové stránce Xixoio – já z toho co tam píší nepochopil ani slovo, jen to, že bych do obchodování s tokeny nikdy nešel. Jiní šli za vidinou revoluce ve finančnictví a firmě nasypali půl miliardy. Teď to má v ruce policie a kdo ví, jak to dopadne. Kdyby vše šlo jak je u nás zvykem, tak nijak.

Poučení z toho neodvinu žádné. Jen dodám moji celoživotní zkušenost: je třeba maximálně zvýšit ostražitost, jakmile vám někdo nabídne jakoukoli výhodu. Každý, jakkoli podniká, jede na doraz možného, aby z vás vydoloval únosné maximum peněz. Všechny Black fridays, všechny slevy, všechny akce jsou dopředu vykalkulované hry s cenou, aby ve výsledku vznikl snesitelný zisk. Měli by to učit děti ve škole a myslím to naprosto vážně. Až uvidíte inzerát „naučím vás vydělávat dva tisíce eur denně", jde naprosto a stoprocentně zaručeně o podvod. A kolik lidí se dá nachytat! Nigerijské dopisy (jsem sesazený ministr financí Rubundi Urundi a potřebuju skrz spolehlivou osobu dostat do Evropy dvacet milionů dolarů, rozdělím se fifty fity, když mi pošlete 2 tisíce USD na správní poplatky) kolují dodnes. V devadesátkách, kdy krachovala jedna banka a jedna kampelička za druhou, jsem jezdíval kolem obřího billboardu jednoho takového podniku, který sliboval úrok na vklady 19%. Říkal jsem si: kdo na tak očividnou kravinu může skočit?

Každej, milej pane, každej. Lidé, bděte. Yossarian z Hlavy XXII. měl zásadu, že ho všichni chtějí zabít. Mějte zásadu, že vás všichni chtějí oškubat, státem počínaje a prodejcem svítících čertovských rohů o Mikuláše konče. Když si ji vštípíte, zmenšíte pravděpodobnost oškubání na snesitelnou míru. Ale stejně vás oškubou, jako každého z nás.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Já to nebyla

Vrátili jsme se z procházky, Gari s Norou dostaly do misky a pak jsem šel ven na zahradu. Tam je vždycky co dělat, bez ohledu na roční období. Asi za čtvrt hodiny jsem se vrátil.

Nora na mě čekala v předsíni a dávala najevo, že chce ven. Bylo to hodně nezvyklé, vždyť jsme se právě vrátili z procházky téměř hodinové! Řekl jsme jí tedy, že se nikam nejde a ať se vrátí na pelíšek. Jenže ona zamířila ke schodům, že půjdeme do patra, snad ke mně do pracovny? Zkrátka, chtěla pryč.
Vzápětí bylo všechno jasné. V kuchyni ležel na zemi rendlík a všude kolem fleky od mléka. Rendlík tam zbyl od rána, zůstal na lince a… kdopak asi se ho pokusil vylézat?

Nora mi to sdělila jasně: Já to nebyla!