![]()
![]() Nehoráznost ale dosáhla v Macronově podání vrcholu, jakmile naznačil potřebu dávat Putinovi bezpečnostní záruku. Putin je neseriózní partner, lhář a válečný zločinec. Záruky se mohou dávat jen mezi partnery vyznávajícími stejné hodnoty, kteří se řídí stejnými pravidly. Takový partner Putin a jeho Rusko není. Jakou větší záruku mohla Evropa Rusku nabídnout než je fakt, že v podstatě minimalizovala svoje ozbrojené síly? Ty jsou jakž takž schopné vést jakési „speciální operace" na okrajových bojištích, ale i tam se ukázalo, že jejich efektivita je pochybná, pokud vůbec nějaká, viz Afghánistán, Irák a vposledku i Mali. Že by takové síly byly schopné zaútočit na nejrozsáhlejší území světa, navíc obydlené lidmi s abnormálním nacionalistickým cítěním a osvědčeně schopných nezměrných lidských obětí, to je prostě komická představa.Největší bezpečnostní záruku Evropa už Putinovi dala: zbavila se reálné schopnosti válčit. Putin toho zneužil a válku naopak zahájil. Macronovy řeči o bezpečnostních zárukách jsou tedy přinejmenším pošetilé. Pokud ovšem není v Macronově představě zřízení jakéhosi cordon sanitaitre, formálně neutrálních zemí, ve skutečnosti pak politických vazalů Ruska. Proti Macronově úletu se už ohradily pobaltské státy, Finsko a Ukrajina, ozvat by se měli i Poláci a samozřejmě my. Macronův úlet je v krátké době další případ tohoto typu. A teď si představte, že bychom se měli vzdát práva veta v zahraniční politice Evropy ve prospěch mnichovanských nápadů takových měkkýšů, jako je francouzský prezident Macron a německý kancléř Scholz. Rozdíl v zájmech je absolutní: jim jde o prachy, nám o existenci. A ti čeští politici, kteří většinové rozhodování podporují, konají své zemi stejnou službu, jako pánové Vrabel nebo Reichl.
Dnes večer jsem se popletl a označil je obráceně. Byla to pro mě denervující procházka, ztichlou ulicí kolem našeho saťáku: poklidný červený čertík a těkající modré světélko. Samozřejmě, že rozumem jsem věděl, jak to je, ale copak rozum je to nejdůležitější?
|