Pamětníci si připomínají, že na kamenném soklu na letenském svahu nad mostem Svatopluka Čecha stával kamenný Stalin a připomínal obyvatelstvu, že kdo cekne, ucítí jeho pěst o velikosti náklaďáku. Stalin na tom místě už dávno není, smetla ho doba. Teď tam montují něco jiného, výstrahu jiného druhu. Už ne hrozba gulagu, ale hrozba rovnou konce světa. Dva ukazatele o rozměrech pětatřicet na osm metrů (Stalin měl 15,15 x 12 x 22 v.š.d.) budou odpočítávat roky a dny (ten vlevo) a hodiny, minuty a vteřiny (ten vpravo), tedy čas zbývající do oteplení planety o 1,5 stupně. Což je práh katastrofy, když ho překročíme, nezvratně se budeme řítit do zkázy světa. Kolik je to přesně se dozvíme 12. prosince, až to firma Multiverse spustí. Bude to napínák, jako když ve filmu vídáme hodiny (vždycky mají červená čísla) , odpočítávající poslední vteřiny do – většinou výbuchu atomovky. Proti zániku světa je atomovka prd. Firma Mutiverse nám připraví napínavější atrakci. Za sedm let budeme moci z Čechova mostu skákat v sebevražedném úmyslu do Vltavy, pokud to stoupající napětí vydržíme a do limitu nestačíme zešílet hrůzou a klimatickou úzkostí. Možný je i jiný scénář, totiž takový, že se do té doby nic nestane. Pak se firma postaví nahoru na ten sokl s megafony v rukou a bude se omlouvat Pražanům, že sedm let otravovala a zbytečně buzerovala a bude prosit za odpuštění. Ale ne. Konec světa možná nastane, ale že by se někdo omlouval, k tomu opravdu nemůže dojít. Napadá mě, že by bylo zábavné ten aparát hacknout, aby ukazoval čas, zbývající do konce mandátu Miloše Zemana. V sobotu jsme mohli začít stříhat metr a to je v digitální době ostuda. Dá se napravit, když si kliknete na tento odkaz.
Po obědě jsem vykonal s pejsky obvyklý okruh dřív než obvykle. Měl jsem řízení ve městě, rozpočítal jsem si pět zastavení včetně nákupu acylpirinu (je na to sezóna) a vánočního věnce rodičům na hrob (je na to sezóna). Dolil jsem tedy pejskům vodu do misky – a rozsvítil lampičku, třebaže byl doposud (relativně) jasný den. Nora to nezaznamenala. Zato Gari, ta má oči všude. A jéje… zase se bude někde flákat a přijde kdo ví kdy.
|