V předvečer 17. listopadu
Strhlo se toho fakt hodně bezprostředně před naším svátkem, kdy vzpomínáme pád režimu vnuceného Ruskem, byť se tehdy jinak jmenovalo. Na Polsko přiletěla z ukrajinské strany raketa, v Americe se přihlásil Donald Trump se zájmem o reprízu v Bílém domě, k Měsíci vystartovala raketa, aby zahájila osidlovací program, a naši studenti zahájili stávku s klimatickým tématem. Docela slušná nálož témat, a to nevíme, co se ve čtvrtek v Praze semele, zdá se totiž, že se šíří heslo Dezoláti všech zemí, spojte se. Incident u polských hranic připomněl, že válka není jen něco, o čem si jenom čteme na internetu, je to přítomnost a týká se nás všech. Jakmile se dá imperialistická politicky vnitřně nekontrolovaná moc do agresivního pohybu, všechno je možné. Znepokojení tedy je zcela na místě, zvýšení ostražitosti a pobídka, že obrana není něco, o čem se vedou silné řeči. Na incident reagovali naši relevantní kandidáti na prezidentský úřad a všichni se zachovali podobně, klidně, s důrazem na rozhodnost. Všichni s výjimkou Andreje Babiše, ten – píšu ve středu večer – se zatím nevyjádřil. Jeho mlčení inspiruje k domněnce, že hlavním sloganem jeho kampaně bude ZAJISTÍM VÁM MÍR. No, uvidíme.

Mlčí i současný obyvatel Hradu (tedy zámku v Lánech). Jenom vyšlo najevo, proč se začal tak vehementně zasazovat o zrušení šikany u vchodu do hradního komplexu: jeho kamarádi tam chtějí pořádat vánoční trhy a ostraha zavedená po aféře s vyvěšenými rudými trenýrkami jim kazí kšefty. Aspoň víme, na čem jsme. Ta válečná raketa, jak to tak vypadá, je zbloudilá ukrajinská raketa protiraketové obrany. Je to politováníhodná tragedie, dva lidi přišli o život, odpovědnost nese Vladimír Putin, bez jeho touhy zapsat se do dějin coby dobyvatel by ti dva nevinní Poláci žili dál. A ještě jeden prezident: Volodymyr Zelenskij trvá na tom, že to byla ruská raketa. Jeho ideové zapálení je ospravedlnitelné, ale čistě racionálně vzato, už jeho věrozvěsti ve světě nejednou narazili a i on by měl lépe vážit slova. Je závislý na pomoci svobodného světa a tady panuje zásada, třikrát měř než začneš řezat a případ není ještě vyšetřen.

Ve srovnání s touto tragickou událostí nese okupační stávka českých studentů prvky grotesky, jakkoli v důsledcích je možná také tragická. Groteskní rozhodně je, protože Petr Fiala právě odkýval další projekty na likvidaci evropské energetiky a průmyslu ve jménu zeleného náboženství, takže se na jazyk dere otázka, co byste ještě, chlapci a děvčata, chtěli? Ale ono je to vidět, co by chtěli. V důsledcích si přejí návrat před rok 1989, je třeba zničit starý podlý svět, zlikvidovat kapitalismus, rozprášit korporace, samozřejmě bez zrušení parlamentu (= diktatura většiny) se to neobejde.

Když to domyslíme, je to všechno nebezpečnější, než co uslyšíme od dezolátů po náměstích v den státního svátku. Ti lidé ve spacácích, to je budoucí elita národa. K úpadku dnes vedou Evropu ti, co okupovali univerzity svobodného světa v roce 1968. Svět se jich zbaví, až úpadek dosáhne takového dna, až… lidé začnou zvonit klíči. Nebo někoho házet z okna. Nebo stavět barikády.

Všechno už tu bylo, všechno se cyklicky opakuje, jak vidno.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Ťap

Ráno (ale i po poledni a večer) vyrážíme na procházku a jdeme naší ulicí ven ze Šmoulova a pak dále, alejkou mezi poli a dál na náš okroužek. Pro pejsky jsou zde atrakce – otevřená vrátka nebo vrata, nebo dokonce stavba. V těchto dnech dokončují o kus dál dlažbu stání pro auto nedávno postaveného přízemního domečku.

Stavbu mají Gari s Norou rády, vběhnou dovnitř, třikrát denně, všechno prohlédnou a pak klušou ulicí dál za dalším dobrodružstvím. Dnes ráno ale stáli ve vratech páni od dlažby a dávali najevo, že jsou připraveni vpádu zabránit.
Hned se ukázalo, proč se vítací politika obrátila v opak: mezi dlažbou stání a dlažbou chodníku vylili pánové od dlažby betonový proužek.
Kdybyste vylili betonový proužek, stáli byste o otisk tlapky naší Gari nebo Nory? Oni ne. Proto změna politiky.