Minulý pátek se dvě holky přilepily ke zdi vedle van Goghových Slunečnic v londýnské Národní galerii hned poté, co obraz polily rajskou od Heinze. Událost je zdokumentovaná obrazově, dnes už se zřídka něco šustne bez přítomnosti někoho s mobilem, což znamená s foťákem respektive kamerou. Na události je zajímavé, že kolem bylo plno lidí, holky nejdřív chrstly rajskou a pak se celkem dlouho rychtovaly k přilepení a nikoho nenapadlo je od obrazu odtáhnout.
Posledně jsem tu psal, že jsem kousíček svezl v kufru auta dva pejsky mého syna Davida a že Gari s Norou, až příště se povezou v autě, budou čmuchat ve stylu „čuchám čuchám člověčinu, koho to tu babo máš“. Nastalo to dřív než jsem čekal. Anna mě pověřila náročným úkolem zkrátit o dva centimetr čerstvě zakoupený domovní práh. Nevím jak, ale stalo se, že užší rodina podlehla dojmu,že oplývám šikovností a umím tedy zkracovat prahy. Daná míra byla 1420 milimetrů. Práh jsem zkrátil ruční okružní pilou, ale ta moje je tak blbá, že takový ten břit co se s tím normálně míří je posunutý o milimetr oproti kotouči, zkrátka, je to vždycky napínavé, co z toho vyleze. Vylezlo 1419 milimetrů. Vezl jsme tedy práh zákazníkovi autem a vzal s sebou pejsky, abych odvedl pozornost. A opravdu, Anna si hrála s pejsky a Patrik šel adjustovat práh. Načež se ukázalo, že u domu je to 1421 milimetrů a od domu 1498 milimetrů! Pomohla gumová palice zvaná přemlouvák a když jsme pak jeli domů, pejskové se divili, proč tak radostně zpívám. |