Elon Musk, pán světa
Jestli se někdo blíží typu „pána světa“, jak si ho vybájili fantastové píšící v době mezi dvěma válkami, pak je to dnes Elon Musk. Nejdříve ovládl pořádný kus finančního světa (založil PayPal), pak vykročil do kosmu (Space X) a teď už dělá i světovou politiku. Navrhl mírové řešení pro Ukrajinu a když mu Ukrajinci vzkázali, aby šel do prdele (doslova), odpověděl, že tedy jde (doslova). Načež přiběhli s prosíkem a omluvami, neboť Muskovy peníze a technické prostředky jim pomáhají držet se proti ruské agresi – rozmístil satelity a na zem poslal dvacet tisíc terminálů Starlink, aby umožnil ukrajinské armádě efektivní chráněnou komunikaci. Proč tedy slova o prdeli (fuck off) padla? Musk nadhodil, že součástí řešení by mělo být odstoupení Krymu Rusku.

Diplomaticky vzato, jde o nehoráznost, která nepřichází v úvahu. Jenže Musk není diplomat, je to pán světa a vložil do akce už sto milionů dolarů, přičemž na stole je žádost o dalších 8 tisíc terminálů a vyhlídka na 400 milionů dolarů na příští rok.

„Ukrajinské „fuck off, Musk“ bylo tedy mírně řečeno neuvážené a nebyla to první neuváženost tohoto typu. Pochopitelná, vzhledem k situaci, která nevypadá na brzký konec. Nicméně všechno má svůj konec a jednou přijde na přetřes i názor obyvatelstva na sporných územích. Nabíledni je referendum, ovšem řádné, nikoli typu „samopalník – muž s urnou – samopalník“. Zvláště pak v doněcké a luhanské oblasti to bude problematické, protože osm let války tam zamíchalo s obyvatelstvem a bude pak těžké určit, kdo je vlastně autentický obyvatel tohoto území. Ruská strana bohužel před osmi lety touto cestou nešla, nasadila „zelené mužíky“ a „vojáky na dovolené“, nastala nevyhlášená, leč krvavá válka a ta 24. února přerostla do toho, co je teď a konce nevidět. Přesto všechno konec jednou nastane a pak přijde chvíle, kdy bude třeba se seriózně zajímat o to, co vlastně ti lidé na Krymu chtějí. Asi tak, jak se ptá Musk a když mu řeknou, ať jde někam, jde tam, i se starlinky.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vždycky něco poprvé

Tentokrát se to stalo mému autu. Navštívil jsem syna Davida, parkoval na zahradě. Vítali mě i jeho dva pejskové. A já, jestli bych je nepustil do kufru. On když jede dovnitř, otevře kufr a oni naskáčou.

U nás jme zavedení na pejsky na zadním sedadle, mám na to speciální plachtu, jsou spíš ve vaně než na sedadle. Takže do kufru.

Naskákali do kufru, radovali se a štěstí pejsků, moje štěstí.

Ale příště, až povezu naše pejsky, budou se náramně zajímat, copak jsem to asi v tom kufru vezl.