Soudy v politické bitvě
Jestli Evropa padne, nad jejími ruinami učenci zvučných jmen jako je Li , Abdulah a podobně, budou psát historická pojednání o příčinách pádu civilizace, která byla nejdříve kolébkou a inspirací, pak hnacím motorem a v konečné fázi zábavním parkem a skanzenem. Velké kapitoly budou věnovány enviromentálním a lidskoprávním organizacím a jejich podílu na té zkáze. Kde dříve bylo nutno nasadit hordy hrdlořezů, nyní vystačí hubení študenti a děvčata s planoucíma očima, není třeba napichovat nemluvňata na hroty kopí, stačí se přivazovat ke komínům. A mít za sebou právníky a soudy, kteří tomu požehnají, to vše ve jménu Její Svatosti Občanské Společnosti.

K jedné takové bitvě se schyluje. Organizace Greenpeace napadla rozhodnutí Evropské komise zařadit jadernou energii mezi zelené zdroje a čtyři další spolky tohoto typu namítají proti plynu. Zatím se obracejí na Komisi. Pokud komise nátlaku nevyhoví, obrátí se na Soudní dvůr Evropské unie. Nejsou v tom sami, podporuje je Lucembursko a Rakousko.

Energetika, to je téma technické, eventuálně politické. Stalo se bohužel pravidlem, že do odborných a politických záležitostí zasahují soudy. Nikoli odborná diskuse založená na faktických argumentech, ale zaujatý soudcův názor bez špetky odborné kvalifikace má rozhodnout o zásadně důležitých otázkách. Na právníkově rozpoložení a politické příchylnosti závisí přítomnost a budooucnost.

Ne nadarmo se tomu všemu říká zelené šílenství. Bavorský premiér Markus Söder se rozčiluje, že zelený spolkový ministr hospodářství Habeck odstavuje tři jaderné elektrárny s tím, že dvě zůstanou v rezervě. Pokud si uvědomíme, že jsme v energetické válce s Ruskem, Habeckovo rozhodnutí rovná se zradě. Němci a spolu i celá Evropa to ale plně pochopí, až nastanou blackouty, před nimiž Söder varuje.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Na zahradě vám běhá pes

Byl u nás známý na návštěvě. Seděli jsme v kuchyni, povídali, načež jsem musel do patra si pro něco odskočit do pracovny. Vrátil jsem se a známí poídá, že po zahradě nám běhá pes.

“No jo,“ já na to. „To psi dělávaj. Asi jsme nechali otevřená vrátka. Všude vlezou.“

Naši pejskové byli v tu chvíli v patře, aby návštěvu neočmuchávali.
“Velkej,“ podotkla návštěva.

Načež jsem vzhlédl a lekl se, hned u prosklených dveří psisko baskervilského typu! Leknutí brzy přešlo. Vždyť je to Roník, leonberger, a doprovází kamarádku, se kterou jsem byl domluvená, ať si přijde vyfotit nějakou kytku u nás na zahrádce. Leknutí to ale přece jenom bylo. Přitom… byl jsem varován!