Vrtěti Duginovou
Vražda Darji Duginové vnesla do mediální odezvy rusko – ukrajinské války nový prvek. Jde zřejmě o vraždu, teorie o vybuchlé propanbutanové bombě neměla šanci na dlouhou výdrž. Zprostředkovaně se týká osoby blízké prezidentu Putinovi, otec oběti je významný nacionalistický ideolog. Ať jsou jeho současné vztahy s Putinem jakékoli, je to osoba viditelná. V příběhu je důležité, že obětí není on, ale jeho dcera. Ano, jde o příběh, mediální svět je do značné míře založen na tom, do jakého příběhu se dá výběr faktů zapracovat.

Máme tu tedy spektakulární vraždu dcery Putinova když ne přítele, tak rozhodně přívržence. Vražda se stala v Rusku, vyšetřují ji Rusové. Už to samo o sobě znamená, že se nedá s objektivním vyšetřením faktů počítat. Však taky už ruská první vyšetřovací verze zní, že pachatelem je žena, mstitelka obětí batalionu Azov, toho času uprchlá do Estonska. V následujících hodinách a dnech budeme svědky přetahované o tuto ženu.

Ať to dopadne jakkoli, vliv na veřejné mínění bude nejednoznačný. Gangterské famílie ctí zásadu nedotknutelnosti rodinných příslušníků. Tak aspoň vnímáme vztahy gangsterských famílií poznatky z románů a filmů. Skutečnost je pestřejší, na Slovensku Mečiarův režim taky neváhal unést prezidentova syna. Nicméně lze odhadovat, že je zásada „děti za své rodiče nemohou“ zatím přežívá v našem civilizačním okruhu, takže „schvalování atentátu na Duginovou“ asi nebude mít pozitivní ohlas. Naše ministryně obrany Jana Černochová taky neprojevila ve své první reakci důvtip a takt a má štěstí, že mainstream médií jede na vládní vlnce, jinak by ji jindy tak sžíraví komentátoři naplátkovali jak uherák.

Vražda Duginové padla mírotvůrcům do rukou jako nebeská mana. Pomalu totiž ztrácí účinnost omílaná mantra mírotvůrců o tom, že Putin nemohl jednat jinak než jednal, protože ho NATO k válce donutilo. Také mírotvůrci už jsou unaveni, dochází jim munice. Trocha mravního rozhořčení jim poslouží jako koření na chladnoucí omáčku.

Válka trvá, konce nedohlédnout, dříve, ale spíš mnohem později dospěje k vyčerpanému ustrnutí na krvavé hranici a pak teprve – s hlavní účastí napadené Ukrajiny – se začne vážně jednat o dalším modu vivendi, o dalším režimu soužití. Vražda na pár dní odvrátí pozornost světa od jádra věci, že totiž jedna země bez reálného důvodu vojensky napadla druhou zemi a zahájila brutální válku. Ano, je to vrtění psem, ať už bombu v autě Duginové odpálil kdokoli. Pravým jejím vrahem je Vladimír Putin. Bez jeho únorového rozkazu bychom se dnes nestarali o to, zdali Dugin má nebo nemá nějakou dceru. A ona by byla naživu.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Na výletě

Šli jsme kolem rybníka. Malý pěkný rybník s důkladnou hrází, zpevněnou dnes už vzrostlými stromy. Jeden z nich je jabloň. Nora zahlédla ve vodě jablko. Ano, na vodě plavalo skutečně jablko, bylo pěkně nahnilé a hnusné a břeh blátivý, zkrátka, bylo to pro Noru neodolatelné lákadlo.

Ljuba se snažila Noru odlákat. Marná snaha. Hrozilo, že se Nora za jablkem pustí. Ne snad, že by se utopila, ale rybník byl poněkud smrdutí a břehy a jistě i dno značně bahnivé. Pomohla větev, mrštil jsem ji a jablko odehnal.

Nora se otráveně vydrápala nahoru na hráz. Ljuba sebrala ze země jedno spadlé jablko. Kousla si. Bylo moc dobré. Dala mi taky kousnout a fakt, lahoda. Takže ukousla třetí kus a dala ho Noře. Ta ho chvilku přehazovala v tlamě a pak ho odplivla. Odběhla. To byl ale hnus, myslila si při tom.

Čtěte neff.cz.