Což by byla škoda, kdyby se to stalo, protože Vít Rakušan působí dojmem příčetným v míře na naše poměry nadprůměrné. O to ale ani tolik nejde. Sama myšlenka, že by starostové zemí českých a moravských měli výrazněji promlouvat do věcí veřejných na nejvyšší úrovni, ta myšlenka je nosná. Ostatně, voliči ji potvrdili tím, že při posledních volbách v koalici PirStan skoro vygumovali Pir a přichýlili se ke Stan. Opakovaně mají starostové měst a obcí významnou podporu. Podle posledního průzkumu CVVM mají starostové 62 procent podpory, obecní zastupitelé 61%, kdežto prezident, sněmovna, senát i vláda toužebně čučí na laťku 30%, to je půlka! Takže, idea zůstává býti správnou, jde o provedení. Potíž je v tom, že je těžké v národě, kde každý pomlouvá každého, zjistit, která pomluva je pouhým mydlením schodů a která je osudovým varováním. STAN to zatím vyřešil tak, že vygumoval Zlínský kraj z mapy a soustředil se na vyhládlou Vysočinu. Příští volby v tom jasno neudělají, lidé se skutečně budou rozhodovat podle osobní zkušenosti. Ale ta svíčka bude hořet dál a jestli Rakušan Hospodina zklame třeba půl roku před volbami a něco praskne na kohokoli z jeho kohorty, pak tyčka nepomůže a celtu bude nutno definitivně srolovat. Nastává to, čemu se říká poslední šance.

V pátek bylo divné počasí. Telefonoval jsem si s Davidem. Hlásil, že je v Praze bouřka, slejvák – ve Zvoli svítilo sluníčko a jsme vzduchem 20 km od sebe. No a bouřka přišla odpoledne. Zrovna jsme se vrátili z procházky, Nora se uvelebila u vchodu, tedy venku u vchodu, Gari na svém křesílku. Nechal jsem otevřené dveře jak vchodové, tak ty zadní. Pak jsem šel kam jinam, než k počítači. V Za chvilku přišla ta bouřka. Blbá! Tetelila se v lijáku zastrčená mezi auty… Následoval froté ručník, chlácholení, dobrota… Kéž by mě osud takto počastoval po každé kravině, kterou jsem v životě udělal...