Zrada tradičního spojence
Lidovecký místopředseda sněmovny Jan Bartošek vyzval ministerstvo zahraničí, proč se Česko nepřipojilo k zemím odsuzujícím zprávu komise Rady OSN pro lidská práva k Izraeli. V tisku se objevila informace, že se to stalo na přímý zásah ministra zahraničí Jana Lipavského. Pokud tomu tak opravdu bylo, pak povolební výhrady prezidenta Zemana k jeho nominaci byly oprávněné. Lipavský tehdy okázalou návštěvou izraelské ambasády v Praze v doprovodu Pekarové Adamové rozptýlil podezření z antisemitismu, pokud se informace potvrdí, byla to jen zástěrka a hra.

Momentálně se ministerstvo vymlouvá na nastávající české předsednictvo EU a na společnou pozici. A jsme u jádra pudla. Jaká je „společná pozice“ vůči jediné demokracii na Středním východě?

Pozice vůči Střednímu východu vychází z toho, jaké má ten který stát obchodní a na ně navazující politické zájmy. Za podporou palestinského antisemitismu není nic jiného než kšeft. Naše skvělé vztahy s Izraelem jsou v Evropě výjimečné. Mají historické kořeny, ale také čistě pragmatické, prostě nemáme tolik obchodních zájmů v arabském, protižidovsky nenávistném světě, jako třeba Francouzi. Otázka pro zastánce evropského federalismu: směla by Praha udržovat přátelské vztahy s Tel Avivem, kdyby se vzdala zbytků suverenity a v zahraniční politice se podřídila… komu? Evropě? Ne. Velkým státům, které by superstát řídily.

Pozice Rady OSN pro lidská práva je jasná. Je nenávistně zaměřená proti USA a tato nenávist se přenáší na Izrael coby amerického spojence a hlavně – nositele myšlenek, které jsou ve většině států světa zdrojem nevraživosti, myšlenek svobody a demokracie. V pátek by Lipavský v úřadu půl roku. Stačil zradit přítele České republiky, stačil do spojenectví zasít pochybnost. Je třeba mu dát jasně najevo, že je exponentem partaje, která je v parlamentě potažmo ve vládě shodou náhod jež se pravděpodobně nebudou opakovat a že mu tato republika nepatří. Nemá právo ničit něco, co stálo u zrodu Státu Izrael a co se zde pěstovalo a rozvíjelo po celou dobu svobodných třiceti let od pádu bolševického režimu. Tento skandál je mnohem vážnější, než zlodějská aféra STANu na pražském magistrátu, která teď lomcuje médii. Ta vyvane, zatčené propustí, vyplatí jim odškodné a na vše se zapomene. Zrada na spojenci bude v knize hanby zapsaná trvale.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kariatidy

Spojit dvě užitečnosti do jedné, to je ideál, takže pojďme do toho. Nastal večer, už je skoro tma, je třeba myslet na spánek. Brzy pejskům zavelím „vyčurat a spát“ a přesunu se do pracovny. Jenže bych mohl ještě vynést plasty do tříděného odpadu a to je dobrých tři sta metrů na počítači kroků v iPhonu, chybí mi k dosažení desetikilometrové mety.

Popadnu kýbl s plastem, zavelím „jdeme čurat“ a vyrážím. Pejskové též. Otevřu branku, Vyjdu ven. Pejskové též. Jdu s kýblem směrem ke kontejneru.
A ty bestie? Zůstanou u branky a čekají jako ozdobné sochy, jako kariatidy, které nic nenesou, čumí a nechají mě jít samotného.
Co s tím? Na to je jednoduchá odpověď: nic.

Čtěte neff.cz.