Má slavnostní přísaha
Dnes jenom krátce a stejně za to dostanu pes hubu. Já jen že jsem potkal známého a slovo dalo slovo a že má na baráku soláry a ve sklepě baterky. Mluvil o tom velmi nadšeně, původní sadu zdvojnásobil a pochvaloval si, jak ta deset let stará baterka byla obrovská a ta dnešní je je malá a má panýlek. Poslouchal jsme ho pozorně, protože je první, kdo mi vyprávěl o svých zkušenostech a netrousil kolem sebe poznámky „nikdy bych do toho nešel, kdybych věděl…“

Když se vypovídal, optal jsem se ho, jestli se mu to už zaplatilo, neřkuli vyplatilo.

„Kdepák,“ pravil. „Já to nepočítám.“

Z čehož jsem pochopil, že má soláry na střeše asi tak, jako si někdo drží v Zadaru v maríně plachetnici. Taky nepočítá, jestli se mu vyplatí.

O solární záležitosti jsem se začal zajímat na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Dokonce jsem se dostal k inženýrovi, který to měl na ministerstvu na starosti. Šlo tenkrát o ohřev vody. Na plochou střechu baráku bych panely snadno umístil, proto ten zájem. Muž byl scifista, tedy člen naší církve, a mluvil ke mně upřímně.

„Je to výborná věc a určitě se vyplatí,“ řekl mi. „Pod jednou podmínkou. Musíte si to vyrobit sám a materiál musíte nakrást.“

Od té doby se o to tedy zajímám a kalkulačně mi to pořád vychází tak, jak mi ten pán tenkrát vysvětlil. Teď už to jsou tedy elektrické soláry. O ohřevu vody se nějak přestalo mluvit – kdysi v teplých krajích jako je Řecko to měli na každém druhém baráku, teď už jsem to dlouho neviděl. Soláry jsou na elektriku. Když čtu inzerát, že mi firma postaví solární elektrárnu a vyjedná státní příspěvek dvě stě tisíc korun, vždyť je to taky krádež, nebo počítám špatně? Kde se vezme ten příspěvek? Z daní těch, kdo solár nemají a mít nebudou? S daně na energie – a ty taky zaplatí lidi co solár nemají? Přísahám při čemkoli svatém, že solár si okamžitě zřídím, až bude a) bez dotace, b) zaplatí se za maximálně pět let. Protože za šest a více let se pokazí všechno technické, s čím jsem se setkal a má v sobě víc součástek než dvě nebo tři.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz To bylo radosti

Přes víkend jsme byli s Ljubou na festivalu dětského filmu ve Zlíně a o pejsky se starala Anna s Patrikem a Elím. Vrátili jsme se v pondělí večer, cesta tam i zpátky vlakem, bylo to super, bez problémů. Problém nastal doma, ukázalo se, že zplesnivěl chleba, vzal jsem kolo a jel nakoupit jenže pejskové začali šílet, že chtějí na procházku. „Ljuba je tedy vzala ven a zavolali jsme si, že nakoupím a půjdu jim naproti.

Tyhle naprotipotkávačky jsou nejlepší: to pejskové úplně šílí radostí. V předsíni, když jsme přišli, taky vítali, ale venku na cestě, to je let a kroucení a taky se poperou, kdo smí vítat víc. Napadá mě, že bych měl vypadnout častěji, abych podobné výlevy radosti prožil častěji. Zatím jsem se ale zařek, že mě nikdo nikam nedostane, ani kdyby se psi kroutili sebevíc. Přitom to bylo v tom Zlíně super“ Možná se o tom v týdnu zmíním.

Čtěte neff.cz.